Centrální maturity tisíckrát stejně
Pan Feřtek napsal 20 .4. 2015 v blogu Centrální maturity nic nezmění:
„… možná, že otázka, kterou je třeba si položit, zní úplně jinak. Státní maturitu budou studenti letos skládat po páté. Ti letošní od začátku věděli, jak bude vypadat, a učitelé je mohli na zkoušku připravit. Zlepšilo se něco?“
Centralizace maturit nic nezmění. Jen bude rok od roku dávat menší smysl
Od samého začátku sporů kolem centralizace maturit, tj. už více než deset let, upozorňujeme (tedy ne jen já, ale řada dalších), že v samém jádru problému není formát a obsah státní maturity, ale to, že stát zacílil na nesprávný terč. Opravdu je to jako v tom selském úsloví: opakovaným vážením prase na váze nepřibude, musíte víc a líp krmit!
„Stát“, tedy ministerstvo a jeho úřady se měly nejprve naučit, že vůbec nemají chtít jednou trefit terč šípem, ale že mají trvale lépe krmit. Tedy naučit se jak pečovat o samotný průběh studia – o kvalitu výuky, o domyšlenost cílů a obsahu výuky, o lepší podmínky učitelů. Dneska už víme z mnoha států, kde se tomu naučili, jak se to dělá. Namísto toho si česká ministerstva školství rovnou vzala na mušku přeměřování u maturit. Konečné měření je pro úřad jednak snazší chápat, jednak provádět, a od samého počátku byly kolem toho velmi cílevědomé skupiny, které prosazovaly testy i centrální hodnocení kvůli svému prospěchu (ať obchodnímu, nebo prestižnímu, nebo z pouhého nedostatku nadhledu, anebo všemu dohromady).
Nemůžeme se proto moc nadít, že se výsledky díky státní maturitě studentů zlepší. Nanejvýš se zlepší ty, které se měří u maturity – ale to bude znamenat dlouholetý nácvik právě těch zúžených, testovatelných nebo centralizovatelných výkonů studenta. Nebudeme však vědět nic o tom, zda se zlepšily i skutečné znalosti a dovednosti studentů – ty, které budou potřebovat v životě a svých oborech. Nebudeme hlavně také vědět, zda se kvůli nácviku na státní zkoušky nezhoršuje péče učitelů o ty opravdové, hlubší vědomosti, které se vytvářejí pomalu a dlouhodobě. Které se jednotnými zkouškami nedají zjišťovat, protože úzce závisejí na osobnosti studenta, učitele, na postupu výuky, na etosu školy. Na tom totiž záleží úspěch studia více než na konečné zkoušce. Kdo něco vážně studoval, dobře to ví.
A státní maturitou nezjistíme, jak působí na středoškolské učitele s vysokoškolskou kvalifikací to, že jim skupina úředníků a okruh jejich vlastních kolegů bere zodpovědnost a prestiž. – Tím, že státní maturita vlastně hlásá „učitelům SŠ se nedá důvěřovat, buď neumějí sami dobře hodnotit, nebo nejsou spravedliví, nebo podvádějí“. To je prostě POTUPNÉ zacházení s profesionály. Opravdu chce kdosi tvrdit, že většina středoškolských češtinářů lidé neschopní a že nad nimi musí být kuratela státní maturity? I když je jasné, že všichni lidé umíme vždy jen něco, že je vždy co zlepšovat, a že jsou mezi námi i mezi učiteli také lidé třeba vyhořelí, nebo zmatení nebo ješitní nebo nemysliví – cestou ke zlepšení je pečovat právě o zlepšení průběhu studia, o kvalitní výuku. Při ní se ten, kdo umí, dobře uplatní a pomůže studentům i národu, při náročné a domyšlené výuce se ukáže, kdo na ni nestačí a potřebuje se profesně vyvíjet, něčemu doučit, nebo kdo na školu možná nepatří, když se zlepšovat nechce nebo neumí. V češtině to znamená nejen dobře znát pojmy a zákonitosti jazyka nebo literární pojmy a údaje, ale také chápat a sám zvládat procesy účinného dorozumívání, budovat při čtení a sdílení smysl literárního díla a zacházet pro lepší chápání smyslu s informacemi historickými i literárněteoretickými. A navíc ovládat výukové postupy, při kterých se učí každý ze studentů, ne jen ti, co „na to mají buňky“, nebo kteří „jsou jako já“.
Pokud máme hodně škol, kde není kvalita výuky dost dobrá, musí se vyvinout systém, jak může stát podporovat kvalitu výuky a učitelů, a ne nachytávat hříšníky na švestkách. Nachytat už je pozdě, a nachytaný nebožák už nic nezlepší. A příštím to zase nepomůže. O tu podporu celého studia jde, a proto nemáme očekávat, že státní maturita přinese nebo nepřinese nějaké zlepšení. Je potřeba napravit celé přemýšlení o studiu na SŠ. Přinejmenším v českém jazyce a literatuře (o dalších oborech ať uvažují ti, kdo jim rozumějí).
Je dobrým znamením, že někteří učitelé už publikují svou představu, jak se dá dobře vyučovat a koneckonců i zkoušet. Ale sdílení mezi profesionály právě o tom průběhu studia, o jeho cílích a obsazích, o přístupech k studentovi a k oboru by mělo být mnohem častější a samozřejmější. Aby se komunita profesionálů mohla rozvíjet nejenom díky „moderování“ čili vzájemné spolupráci, jako už léta dělají například na Novém Zélandu nebo v Austrálii či Finsku, ale také díky tomu, že pojetí výuky pochopí i lidé kolem: rodiče, úředníci a politici, i mnozí z kolegů učitelů…
Související články
Zanechat komentář
Finanční dárci:
Produktová podpora:
Spolupracujeme:
42 komentářů
„A státní maturitou nezjistíme, jak působí na středoškolské učitele s vysokoškolskou kvalifikací to, že jim skupina úředníků a okruh jejich vlastních kolegů bere zodpovědnost a prestiž.“
Nepodceňoval bych státní úředníky, vědí to, ale je jim to šumafuk. Pocit moci a byznys, to je vždy ďábelská kombinace. O vzdělávání jde až na posledním místě. Školám zůstala ze státních maturit jen neuvěřitelná organizační byrokracie.
Ve čtvrťáku už se výuka dávno smrskla na nácviky testů. A někteří studenti na nácvik technik, které jsou v rozporu s morálkou. Ale státu stačí 20 % propadlých a má pocit, že umí rozlišit úspěšné a neúspěšné – podle jakých kritérií?
Podle těch, které rozlišuje pracovní trh? Víme přece od začátku, že ne.
Podle kritérii, jaké mají VŠ? Víme od začátku, že testy z maturit VŠ neberou.
Co to tedy jsou za kritéria a o čem vypovídají?
„Co to tedy jsou za kritéria a o čem vypovídají?“
To se můžete ptát stejně tak u státnic, akreditací, atestací, zbrojních průkazů, advokátních zkoušek, atd. Prostě před lidi jsou kladeny určité úkoly, které předem do jisté míry znají, a je na nich, aby se s nimi poprali. A ten, kdo se popere lépe, má větší šanci dosáhnout svého cíle, kterým může být v závislosti na osobnostních charakteristikách, třeba zadek v Mercedesu.
„Opravdu je to jako v tom selském úsloví: opakovaným vážením prase na váze nepřibude, musíte víc a líp krmit!“
Ano, toto je pravda. Jenže to, co platí u prasete, už neplatí u modelky, natož pak u člověka.
Čili, vědomí, že budu vážen, mě netrápí, pokud jsem prase. Když jsem ale modelka, tak už jen existenc váhy má vliv na to, jak jím. U modelky by to tedy bylo spíše: „Opakovaným vážením modelka na váze neubude, musí držet drastičtější dietu!“
Proč pane Doležele, jsou kritéria pracovního trhu a škol tak odlišná? To máme být fascinováni umělými kritérií maturit jen proto, že to nějakým úředníkem vymýšlená kritéria jsou, byť špatná? Cermat oprávněně kritizuje křížkované úlohy, které u maturit z matiky a češtiny dominantně využívá. Jakou to má logiku?
Člověk má s blbými kritérií bojovat, ne je uctívat. Rozhodnutí je na Vás.
Pane Šnirchu, to je právě ten problém, který nás řadí k Rusku a vzdaluje od západního světa. Dodržování pravidel. Jak víte, že jsou ta kritéria blbá? A není náhodou blbý i trestní zákoník? Kritéria jsou výsledkem nějakého společenského procesu. Jsou v souladu s nějakými základními morálními principy našeho civilizačního okruhu, nebo oválu, nebo krabice, tak co ještě chcete? Psychopatovi zase připadá blbý paragraf o vraždě. Chcete-li, aby byl nucen dodržovat i to, co mu připadá blbé, budete muset asi překousnout, že v této zemi nežijete sám a že o tom, co je ,a co není blbé, rozhodují volení zástupci a jimi delegovaní státní úředníci a nikoliv nějaký Šnirch z Kroměříže, nebo Užgorodu. Již jsem říkal, máte možnost měnit blbá pravidla, ale jen jako volený zástupce společnosti, či jím delegovaný jedinec.
Metoda klasických zaškrtávacích testů není ideální, ale není špatná, pokud je vhodně použita. Může třeba být více odpovědí správných, nebo žádná, může teoreticky obsahovat i volbu postupu (ještě jsem to tedy nikde neviděl-teď mě to napadlo) i několik postupů řešení (třeba deset, z nichž pět postihne nejčastější chyby a zbylých pět dojde vždy ke stejnému výsledku jako jeden z těch předchozích pěti postupů). Než si všechny ty postupy číst, se žákovi vyplatí ten postup si provést sám a pak jej jen porovnat. A zase tam může být více správných řešení, či částečné body za menší chybu v úsudku. Zkrátka, nevidím v tom problém. Je to jen otázka tvorby těch testů. A vám nemusím vysvětlovat, že jakoukoliv informaci lze zakódovat do binárního kódu a tudíž omezit na dostatečný počet zaškrtávacích polí. Je to podle mě jen o invenci a zvládnutí metodologie testování.
Mluvím o konkrétních maturitních testech a ty nic z Vámi uváděného v sobě nemají, prostě to jsou jen snadno opisovatelné a tipovatelné piškvorky, což studenti dávno pochopili. Můžete plamenně moralizovat o opisování, ale to je tak všechno, když jim to stát takto nabídne – podvádějí či usnadňují si život i vysoce postavení dospělí – proč by studenti si dělali zábrany.
Zdůrazňuji, že podvody nemám rád, nepoužívám je, neschvaluji, ale idealista nejsem.
Zákony dodržují (i ty blbé), ale mám právo se k nim ze svého pohledu vyjádřit, to nemá s Ruskem nic společného, právě naopak. A pokud je chci měnit, píšu do tisku, poslancům, … což dělám neustále. A spoustu věci jsem již změnil. A k některým možná dal i já popud, takže nakonec to dopadlo, tak jak si přeji (viz například novela přijímačky).
Takže netuším, co z Vašeho pohledu dělám špatně. Rád se to dozvím. Poznámka s Ruskem je úplně mimo mísu.
Pane Snirchu,
buďte realista; kdyby CERMAT užíval testy, o nichž se zmiňuje pan Doležel, pak by se naplno ukázalo, jak mizerné jsou výsledky našeho středního vzdělávání, jak jsou na středních školách žáci, kteří naprosto nemají o vzdělávání zájem a které nepřesvědčíte, že vzdělání je důležité ať už samo o sobě, nebo jako nástroj k lepšímu materiálnímu zajištění. To si žádný politik nevezme na triko. Král je nahý, ale nesmí se to zveřejnit. Vzpomeňte si, jak centrální hodnocení PP z ČJaL v roce 2012 ukázalo bídu výuky stylistiky, která se na mnoha školách vysloveně odbývala. Řešení – zrušíme toto hodnocení.
Takže jsme spokojeni s tím, že stát
a) demotivačním placením na žáka degradoval úroveň některých SŠ a VŠ (bere se vše)
b) demotivační formou státní maturity jednotné pro prestižní gympl i učňák, navíc formou snadno opisovatelnou a tipovací
degraduje výuku na nácvik testů (minimálně ve 4. ročníku)?
Matika na přijímačky 4 leté obory, bez tabulek, bez kalkulačky, s hodnocenými postupy – když se chce, tak to jde a dokonce to Cermat umí. Tleskám.
Proč neumí slušné testy z matiky i češtiny udělat u maturity a jsou jen ty opisovatelné a tipovací piškvorky? Kde se má motivace sama od sebe objevit?
Ano, král (=české školství) je nahý, zkusme mít tu odvahu to říkat a pokusit se měnit.
No, ten, kdo má trochu ponětí o tom, jak vypadala výuka češtiny na SŠ předtím, než začala „hrozit“ tzv. státní maturita, a jak vypadá dnes, může s klidem konstatovat, že přes všechny problémy stát s novou maturitou nepochybil. Češtinářům to nemusím vysvětlovat, pro nečeštináře snad jen konstatování, že alespoň na části škol se výuka začíná podobat tomu, o čem se diskutovalo po generace; v zásadě jde o malou revoluci.
POTUPNÉ pro češtináře je především to, že se ukázalo, jak mizerná bývá výuka češtiny. A OSTUDNÉ je to, že část češtinářů na to reagovala a reaguje místy až hysterickým odmítáním kontroly své práce.
Rozumím tomu pane Soukale, že neustále chválíte svou práci (kdo by taky to mohl za Vás udělat).
Ale odpovězte mi:
1) jak se změnil přístup studentů k zajímavé češtině – ať se zeptám koholiv ze studentů, i těch, kteří čtou týdně aspoň jednu knihu, zvýšil se odpor (jistě, soukromý dotazník je příliš úzký, mám kontakt tak na cca 5 škol v jednom okrese, a tedy určitě ten názor není reprezentativní)
2), jak se za 5 let ve svých dovednostech a znalostech změnili maturanti po té, co se 4 roky připravovali ve stylu nové maturity?
Ten odpor k této formě vyjadřují již nejen studenti, ale i učitelé češtiny. Můžete to smést názorem, že to jsou ti špatní. Ale jejich některá (neříkám všechna) argumentace není věcná? Nemají v něčem pravdu?
http://valikova.blog.idnes.cz/c/434517/Po-ctvrtstoleti-doslo-skolstvi-opet-k-totalite-formy-a-kolektivismu.html#t2
Pane Snirchu,
o všem se již mnohokrát psalo. V nejhrubší zkratce:
Nechválím pozitiva NM proto, že jsem se některých věcí zúčastnil (a nebylo jich zase tak moc), ale proto, že je skutečně vidím.
Odpor studentů k češtině závisí jednak na nich samých, jednak na práci učitele. NM nikoho netlačí k tomu, aby učil povrchně či nezajímavě; poukazy na ni jsou jen výmluvy. Jak je možné, že někde to funguje, přičemž češtinář je s konceptem NM spokojen?
Před patnácti lety se na SŠ sloh a jazyk takřka nevyučovaly, analýza textu se neprováděla atd.
Někteří češtináři vyjadřovali svůj odpor od začátku, takže nic nového pod sluncem.
Stávající výuka ČJ a literatury pod vlivem státních maturit nepřispívá k rozvoji kritického myšlení, analýzy díla a jeho zobrazených (popsaných) hodnot z pozice čtenáře (studenta), k jeho rozvoji komunikačních a argumentačních dovedností.
Rozumím, že i větné rozbory, formální stránky díla atd. jsou nutné, ale když se to přežene (což se u maturity ČJL stalo, jak správně argumentuji i češtináři, nejen studenti), je to kontraproduktivní.
Vím, že se neshodneme.
Pane Snirchu,
o výuce „pod vlivem státních maturit“ bohužel nevíte nic víc, než to, co hlásají její kritici. Nemůžu argumentovat ničím jiným než konstatováním, že naopak jiným učitelům se učí velmi dobře, neboť jim nic nebrání rozvíjet už žáků myšlení a schopnost se vyjádřit.
„Vliv státních maturit“ ovšem kritici přeceňují: Ten, kdo chce dobře učit jazyk, sloh i literaturu, s ní nemívá problém, protože žáky prostě rozvíjí tak, jak by se rozvíjet měli; vlastní příprava žáků na maturitu – za předpokladu, že žáci jsou pro maturitu disponováni a pracují systematicky – pak probíhá úplně přirozeně a bez stresů.
Stejně jste na tom Vy – ani Vy nejste přítomen ve stovkách tříd pravidelně.
Takže Vy i já posuzujete jen podle ohlasů – studentů, učitelů češtiny, v tisku.
Jen každý z nás vnímáme jinou skupinu ohlasů a vlastní pocity či zkušenosti.
Bezpochyby existují obě skupiny, v tom s Vámi nepolemizují.
Můžu věřit tomu, že jste vynikající češtinář, který zapaluje své studenty zájmem o literaturu (opravdu nemám důvod tomu nevěřit), ale ptám se, zda výuka díky směřování maturit takto probíhá většinově? Lze říci, že chyba je jen a jen na straně špatných učitelů?
Máte pravdu i v tom, že student, který chce, snadno význam literatury pochopí a učitele k tomu nepotřebuje. Pokud má výborného, tím lépe pro něj, pokud špatného, zvládne to i napříč tomuto faktu.
Pane Snirchu,
kdyby byl systém NM špatný, nemohl by přinášet výsledky žádnému učiteli a žákovi. A on funguje.
To je demagogie místo věcných odpovědí.
Abychom si ten Váš demagogický argument vyjasnili – fungovala 20 let i normalizace a přinášela některým výsledek.
Tím nesrovnávám maturitu s normalizaci – to zdůrazňuji.
Pane Snirchu, je tady jeden nebetyčný rozdíl mezi Vámi a kolegou Soukalem – nejste češtinář. Na rozdíl od Vás on výuce češtiny rozumí, ví co a jak má učit, a proto musí mít nutně větší vhled do dané problematiky.
Tvrdíte: „Stávající výuka ČJ a literatury pod vlivem státních maturit nepřispívá k rozvoji kritického myšlení, analýzy díla a jeho zobrazených (popsaných) hodnot z pozice čtenáře (studenta), k jeho rozvoji komunikačních a argumentačních dovedností.“ Nemáte však pravdu, protože společná část maturitní zkoušky se opírá o Katalog požadavků, jenž byl vytvořen na základě RVP, který o tyto kompetence usiluje. Pokud učitel češtiny v hodinách literatury pracuje s texty, analyzuje je a interpretuje, pokud učí sloh a komunikaci v písemné i ústní podobě a nezanedbává ani výuku jazykovědnou, pak se takřka nemusí maturitní přípravě věnovat, protože maturita ověřuje právě to, co se žáky dělal. Vliv maturity na podobu výuky, jak píše kolega Soukal, není velký a přeceňují jej hlavně ti, kdo myšlenku jednotné MZ odmítají. Budu se asi opakovat, ale díky společné části MZ vznikla také tabulka s kritérii hodnocení slohových prací, což je přelomová událost a nesporné pozitivum, protože do té doby učitelé žádný podobný metodický nástroj neměli. Obdobně pozitivní tendencí je, že se u ústní zkoušky musí pracovat s textem konkrétního díla – nestačí se naučit „telefonní seznamy“ autorů a děl, je třeba i číst, nad čteným přemýlet, analyzovat. I to je důkaz, že NM funguje.
Pokud jsem cvičně dělal nereprezentativní průzkum mezi 100 maturanty-kluky na cca 10 školách, nečetli nic, naučí se telefonní seznam a odmaturuji (sice za 3-4, ale odmaturuji).
Maturitu kritizují i učitelé češtináři, dokonce píšou petici, takže já češtině nerozumím (s tím můžu souhlasit), ale ti češtináři taky ne ?
Pane Snirchu, nevím proč záměrně ignorujete rozdíl mezi rozumět češtině a rozumět výuce češtiny – já psal ve vztahu k Vaší osobě o tom druhém. Stran prvního konstatuji, že píšete bez chyb, kultivovaně, takže češtinu ovládáte v míře dnes nadstandardní (nicméně to z Vás bohemistu nedělá).
To, že žáci nečetli nic, naučili se seznam a odmaturovali, není chyba „systému“, ale chyba „lidského faktoru“ – těžko budete vysoké procento automobilových nehod přičítat na vrub vyhlášce – jde o to, jestli ji řidič bude respektovat nebo ne. Protože však k Vámi popsaným lapsům docházelo, proběhla letos revize hodnocení ÚZ, která tento stav napravuje. Ani ona samozřejmě nezabrání podvodům – učitel může třeba žákům poskytnout pracovní listy i s vypracovanými odpověďmi na otázky. To je ovšem zase jen a jen otázka mravní integrity a odpovědnosti vyučujících.
Kritikové současné podoby MZ z řad učitelů usilují (hlavně SUČJL) o vznik zcela nefunkčního hybridu, v němž by se písmená práce hodnotila na školách, bez jakýchkoli centrálních kritérií, stejně tak i ústní zkouška. Co je k tomuto postoji vede, netuším (jsem však přesvědčen, že než tento nesmysl, to raději celou společnou část maturity z češtiny zrušme). Zatím nikdo z nich nepředstavil alternativní návrh např. toho, jak slohy hodnotit – blíže o tom na webu ASČ (http://www.ascestinaru.cz/k-prohlaseni-sucjl-za-otevrenou-maturitu-z-cjl)
Za záměnu termínů rozumět češtině a rozumět výuce češtiny – to nebyl záměr, jen spěch, se omlouvám. Píšu o pochopitelně o výuce.
Chyba lidského faktoru, jistě, to nepopírám, stejně jako je chyba lidského fakturu, jak se snadno opisují maturity z matiky.
Otázka je, zda ten systém tomu přímo nenahrává – což nahrává, sám ředitel Cermatu uzavřené otázky kritizuje pro chybějící aktivní formulace – týká se matiky a češtiny ještě více, kde byly dosud 100% uzavřené otázky. O snadnosti opisování taky všichni v republice včetně Cermatu bezpochyby vědí.
Jistě, můžete říci, že ústní zkoušky z češtiny lze zkoušet tak, aby se přišlo na to, zda student knihu četl – jen se to masově nedělá, neodmaturovalo by množství studentů a nevím, zda by pod strachem pak knihy četli. I když i to postrádá logiku – jaký má smysl číst knihy pod strachem ? Žádný. Chceme k literatuře přilákat, ne odradit. Máte pravdu, jsem laik na výuku češtiny, nikdy jsem netvrdil opak, ale praxe studentů, kterou vidím kolem sebe a způsob odmaturování mi logiku nedává.
Jen vím, že i já povinnou literaturu nikdy nečetl, ale zakázanou ano a vedli mě k ní potajmu učitelé za normalizace – stačil náznak. Dnes ta naše zakázaná je zase povinná a tu, kterou my hltali a která nás formovala, oni ani nečtou a když jo, říkají naučené fráze. Jsou to absurdity. A vím, že zkoušením formálních znaků knihy se ke knize krom bohémisty nikdo asi nepřitáhne.
Jistě, dá se říci, že 4letá výuka může probíhat tak, aby k literatuře a maturita byla jen zkouškou, která již není důležitá – ale pokud někdo chybně pojme výuku jen jako přípravu k maturitě, docílí toho, co popisuji.
Nevím, zda mi rozumíte či věříte.
Já to nechápu. Zavedením státní maturity stoupla neúspěšnost asi na osminásobek oproti předchozím letům. To je, pane Šnirchu, známka toho, že se více podvádí? Myslím, že vaše interpretace je poněkud svérázná, ale tak tomu není.
Pane Snirchu,
funguje to nejen mně, ale třeba i nečlenům ASČ, učitelům, kteří absolvovali kurzy Kritického myšlení… Zkrátka, skutečnost není tak černobílá, jak to kritici NM malují.
A to „funguje“ znamená, že se žáky diskutujeme o knihách, které přečetli, že se je snažíme učit myslet, dobře, popř. kreativně psát… a není boha, který by nám v tom zabránil.
Pane Soukale,
určitě, to co popisujte, je pravda. Vždy jsem psal, že to tak, jak píšete, lze dělat. Ale i co já popisuji, je pravda.
Pane Doležele,
když jsou učňáky a nástavby testovány na stejnou maturitu z matiky jako prestižní gymply, ministr tomu říká absolutní pitomost – já potvrzuji. To se ti neúspěšní snadno naplňují.
A opisuje se fest, jinak by těch propadlých nebylo 20 %, ale třeba 30 % – někde se podvádí dokonce za asistence učitelů, ale po ostudách toho už nechali. Studenti metody vymakali. Co je na tom k nepochopení? To se necháte naivně opít množstvím propadlých a jen věříte? To mi k Vám nesedí, ta naivita. Ale neberu Vám ji.
Já to stále nechápu. Takže před tím se podvádělo méně, či vůbec a neprošlo 2.5%. Nyní se podvádí mnohem více, dle vašeho tvrzení, a neprojde 20%. Co se tedy vedle podvádění změnilo? Viděl jste maturitní testy? Viděl jste tu úroveň? To by za nás nestačilo ani náhodou. Takže tvrdíte, že nový systém umožňuje daleko více podvádět, ale je mnohem náročnější pro ty, kteří si tak vysoké nároky z nějakého důvodu nezaslouží, ačkoliv maturitu si zaslouží? Nějak mi to mozek nebere.
O před tím (co to je – rok 1980, 1990, 2005 ?) jsem nic nepsal. Píšu o tom, že u státní maturity od roku 2011 se podvádí. Že k tomu systém vybízí formou testu (piškvorky). Že je nesmyslný, když je totožný pro elitní gympl i pro učňák – což tvrdí i pan ministr. Že ovlivňuje negativně formu výuky – místo vzdělávání přípravy na testy a i díky testům klesá hodnota vzdělání a nároky na něj (gympláci Vám to poví, když budete chtít).
O náročnosti maturity jsem nepsal více, než že je logicky lehká pro gymply a těžká pro učňáky a nástavby už jen pro někdy až dvojnásobnou hodinovou dotaci. O množství propadlých taky ne, bo to s tím nesouvisí.
Tečka.
Vím, že Vám to je jasný, jen úmyslně mícháte hrušky a jablka.
Pane Snirchu,
máte určitě pravdu! Pánové Doležal a Soukal se snaží poctivě natírat zábradlí a tvrdí, že se musí natírat vodorovně, bílou barvou na kov a ne svisle. Netuší, že natírání zábradlí (maturita i celé školství) se odehrává na lodi jménem TITANIC. Oni ze své první luxusní třídy nevidí, že se blíží katastrofa.
Nechtějí připustit otočku směrem na jih (mimo ledovcové pásmo). Část naší učitelské posádky v podpalubí (SOŠ a SOU) to již ví. Záchrana nespočívá ve výuce, ale ve výchově dětí (plavba na jih). Plujeme však na sever. Držte se blízko záchranných člunů – je jich málo!
Pane Švarci, proč tedy ty děti nevychováváte? Někdo vám brání? Já s těmito dětmi nepřijdu do styku a jsem placen za něco jiného, nejsem pedagog. Mohu vychovávat nanejvýše své děti. Nebo čekáte až vyjde vyhláška o tom, kterak správně vychovávati? Nebo neumíte vychovávat za malé peníze a potřebujete více? Já věřím, že výchova bez povinností a vynucování dodržování pravidel nejde. Dokonce jsem hlídal 120 studentů třetích ročníků studia ekonomie na IES FSV UK, při testech z mikroekonomie. Takže vím, že ohlídat se to opravdu dá. Všechny věci dozadu ke stěně, těsně před započetím práce promíchat pozice. I když je jedna varianta, což nepovažuji za nutné, tak to jde ohlídat. Stačí se dívat na pohyby, vzít si pomocníky na hlídání. Problém je podle mě v tom, že leckdy podvádějí i učitelé, protože mají stejnou motivaci. Nechal bych hlídat učiteli z náhodně vybraných škol z okolí. Podle mě to jsou všechno jen technikálie. Argumentace, že řidičák, či zbroják je zbytečný, protože se při něm může podvádět je trapná. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A u pana Šnircha je to jen dobrý klacek na státní maturitu, který se hodí. Zrušme trestní zákoník, protože občas podle něj odsoudí nepravého. Ostatně, pokud má pan Šnirch konkrétní vědomosti a důkazy pro to, že konkrétní žák podváděl, nechápu, proč to už dávno neřeší s orgány k tomu určenými – Cermatem, ČŠI a Policií ČR. V tomto stavu je to zatím jen jeden Šnirch povídal. A jak říkali indiáni – ten má hodně děravá ústa.
Zase si vymýšlíte, jako vždy, pane Doležele.
Psali jsme na Cermat, ale zpětně nelze odebrat maturitu, lze jen pro příště na danou školu poslat ČŠI, což se nyní děje.
Pokud znáte výstupy ministerstva a Cermatu, tak to víte.
Je lehčí si vymýšlet báchorky a hrát si na chytrýho.
Přečtěte si třeba včerejší rozhovor ředitele Cermatu na Aktuálně.
Pane Šnirchu u vás už mě ani nepřekvapuje, že vůbec netuším, v čem si mám jako vymýšlet. Netvrdil jsem, že lze zpětně odebrat maturitu, i když se domnívám, že ano, ale za tak těžce prokazatelných okolností, že je to prakticky nemožné. Podvádění při správním řízení řešit lze. A když ne potrestáním dětí, tak potrestáním těch, kteří na ně měli dohlížet. A hlavně, podvádění je třeba řešit hned, když k němu dochází. Zpětně se domáhat toho, že někdo podváděl, je skutečně obtížné. Ale o tom nebyla řeč. Je to o nastavení pravidel, nikoliv o nějakém sofistikovaném trestání ve formě řezání prstů, nebo stínání hlav. Kvalitní maturita z matematiky by navíc měla být taková, aby byl jakýkoliv předem připravený tahák bez problémů akceptovatelný. A jestli si někdo hraje s mobilem, nebo má v uších sluchátka, to snad jste schopen ohlídat i vy, ne?
z web u ceska skola: Zpráva maturitního komisaře z nejmenované střední školy. „Učitelé se v nepřítomnosti žáků vyjadřují velmi neuctivě až nactiutrhačně na adresu pana ministra a pana ředitele. Jeden učitel se vyjádřil takto: Pan ministr nemá nikoho co zkoušet jelikož při vyměšování sám potřebuje pomoc s posedem správným směrem na toaletní míse. Orientuje se prý pouze v problematice vyvěšování rudých vlajek na nástěnky. Jiný pedagog dodal, že pokud už musí pan ministr a pan ředitel zkoušet, měli by zkusit tete-a-tete zadním vchodem. Nevím sice, co to znamená, ale domnívám se, že to není vůči oběma pánům patřičně uctivé. Byl jsem šokován sarkastickou až ironickou rétorikou, která na škole vůči naším lidem zvoleným chlebodárcům převládá. Jeden ze zadavatelů opakovaně rušil žáky při řešení maturitních úkolů rytmickým a hlasitým uvolňováním větrů v motivu filmu Star Wars, na což žáci reagovali slovy síla je mocná.“
z web u: Zpráva maturitního komisaře z nejmenované střední školy. „Učitelé se v nepřítomnosti žáků vyjadřují velmi neuctivě až nactiutrhačně na adresu pana ministra a pana ředitele. Jeden učitel se vyjádřil takto: Pan ministr nemá nikoho co zkoušet jelikož při vyměšování sám potřebuje pomoc s posedem správným směrem na toaletní míse. Orientuje se prý pouze v problematice vyvěšování rudých vlajek na nástěnky. Jiný pedagog dodal, že pokud už musí pan ministr a pan ředitel zkoušet, měli by zkusit tete-a-tete zadním vchodem. Nevím sice, co to znamená, ale domnívám se, že to není vůči oběma pánům patřičně uctivé. Byl jsem šokován sarkastickou až ironickou rétorikou, která na škole vůči naším lidem zvoleným chlebodárcům převládá. Jeden ze zadavatelů opakovaně rušil žáky při řešení maturitních úkolů rytmickým a hlasitým uvolňováním větrů v motivu filmu Star Wars, na což žáci reagovali slovy síla je mocná.“
Vážení čtenáři, děkuji každému z diskutujících, pokud se drží nadhozeného dilematu. Navrhuji, aby se osobní pohovory mezi některými z Vás odehrávaly na vhodnějším místě, kde nebudou tolik odvádět pozornost od meritu věci. Pokud by však někdo chtěl porovnávat, jak dalece pomáhá kvalitě maturanta měření po ukončení studia, a jak by se kvalitě dalo pomáhat během učení, to bych si já rád přečetl, a jistě i mnozí z těch, co už se na ty osobně laděné diskuse zde nechtějí koukat.
Podobně by pořád mohlo být zajímavé číst o tom, jaktože někoho to poručníkování učitelů státem neponižuje, a jiného ano. Pár náznaků tu bylo, ale mně by zajímalo, jak se svou sebeúctou a profesí to srovnává ten, komu nevadí, když nějací lidé méně informovaní mu shora diktují, co a jak má zkoušet a jak vyučovat. (Méně informovaní jsou ti, co neznají jeho třídu a žáky a jeho praxi. Jak takový neponížený člověk snáší, že se mu diktuje, místo co by se mu k rozumné úvaze navrhovalo či nabízelo, tj. bez mocenského tlaku. Někdy mám pocit, že dost lidí tohle nerozlišuje, a návrhy považují rovnou za předpis. Možná jsou to ti, co na předpis čekají a pak ten státní předpis vítají, možná však mají jiné důvody. Jaké?)
„Méně informovaní jsou ti, co neznají jeho třídu a žáky a jeho praxi.“
Bráno doslova, nikdo by nemohl řídit nic, ledaže by se byl schopen libovolně naklonovat.
„Pokud by však někdo chtěl porovnávat, jak dalece pomáhá kvalitě maturanta měření po ukončení studia, a jak by se kvalitě dalo pomáhat během učení…“ Ale to snad není v rozporu, obojí může probíhat zároveň.
V 90. letech se kolem prof. Kotáska a prof. Čerycha, při tvorbě vzdělávací politiky, v profesním hovoru využívalo pojmu „steering form distance“, tedy že volant ministerstva není spojen s koly školství přímo a napevno, nýbrž zhruba řečeno že řízení spočívá ve zjišťování a vytváření podmínek. A myslo se tím vhodných podmínek, a vhodných se doufalo, že pro učitele a žáky. Řídit se tedy dá i bez detailních informací, ale opravdu nemohou být takto přímo řízeny jenom ty prvky systému, k jejichž chodu je ta hluboká informovanost nutná. A výuka, pojetí oborů a prlůběhu studia, profese učitele, ty právě jsou takovými prvky, k nimž je informovanosti nezbytně potřeba. Proto má rozhodování o nich být v rukou učitelů a školy, se solidní veřejnou zodpovědností.
A o tom, jestli stanovení jednotné státní maturity pomáhá, anebo škodí výuce a vzdělanosti národa, právě vedeme diskusi, jelikož se nám mnoha zdá, že to obé zároveň provozovat dobře nejde, protože ta koncová zkouška příliš silně diktuje té výuce, bez ohledu na stav a potřeby žáka, o učiteli ani nemluvě…
Omlouvám se za výpadky v psaní: „A myslelo se tím vhodných podmínek, a tím slovem vhodných se mínilo a doufalo, že…“;
„a opravdu nemohou být takto řízeny ty prvky systému,…“.
Kdyby výuce skutečně diktovala, musela by výuka vypadat jinak. Dnes je – stejně jako maturita – taková, jaký je učitel.
Veřejná zodpovědnost? Proč je potom takový nepoměr mezi výsledky v didaktickém testu a písemné/ústní zkoušce? Nebo za to snad může centrum?
Myslím, že další uvolnění vlivu centra jen otevře cestu barbarizaci, která dnes vzlíná naším vzdělávacím systémem od jeho základů. Zatímco se budeme vášnivě dohadovat např. o tom, zda má/nemá smysl snažit se o objektivitu hodnocení, převalí se přes nás vlna zupáckého primitivismu, jenž bere za samozřejmé, že si žák sám určí, co mu postačí k dosažení maturitního vysvědčení. Stačí se probrat diskusemi (na fórech, kde je učitelská veřejnost nepatrnou menšinou) nad testovou otázkou o Jidášovi. Zdá se, že propříště se maturita nebude smět týkat křesťanství, protože o tom, co je vlastně součástí naší duchovní a kulturní tradice, nemají učitelé (jako součást kulturní veřejnosti) co rozhodovat. A už dnes nejprodávanější z jakžtakž seriózních deníků jako „korunu“ materiálů o písemných pracích zveřejní komentář, který de facto tvrdí, že výuka slohu je nesmyslná a že je ji možno nahradit psaním blogů; a o řádnou polemiku redakce v podstatě nemá zájem. (Je přitom jedno, kdo by ji vedl.)
Vrátím se k nové maturitě: Měla své černé chvíle, ale současně zahýbala s výukou češtiny tak, jako dosud žádné opatření předtím. A kdo chtěl či chce, využívá její pozitiva k prospěchu žáků i prospěchu svému. Není ovšem možné tvrdit, že žádná pozitiva nejsou, protože jsem se rozhodl je nevidět.
Neměl bych vůbec nic proti tomu, aby obsah výuky, i kontrolu výstupů zajišťovali učitelé. Problém je, že tento přístup již selhal. A selhal ze zcela jasných důvodů. Každý systém, v němž jakýkoliv prvek kontroluje sám sebe, je dlouhodobě nefunkční. Ve společnosti vždy bude množina jedinců, kteří budou jakékoliv jednotné srovnávání odmítat prostě proto, že je pro ně nevýhodné. A celý zbytek společnosti musí tuto snahu rázně odmítat, protože to je cesta k montovnám a podprůměrnosti. Cesta bez překážek, bez nároků, cesta pro všechny a pro nikoho. Bez kontroly, bez ověřování. Tady máte peníze a dělejte si co chcete. Věříme, že to umíte sami nejlépe, protože jste informovaní. Hloupost. To je stejná utopie, jako komunismus. Existují podmínky, za kterých by to fungovalo, ale ty podmínky jsou naprosto nereálné, odporují lidské přirozenosti, lidskému chování a lidským přáním a touhám.
„Tím, že státní maturita vlastně hlásá „učitelům SŠ se nedá důvěřovat, buď neumějí sami dobře hodnotit, nebo nejsou spravedliví, nebo podvádějí“. To je prostě POTUPNÉ zacházení s profesionály. Opravdu chce kdosi tvrdit, že většina středoškolských češtinářů lidé neschopní a že nad nimi musí být kuratela státní maturity?“
– Pane Hausenblasi, já to tvrdím, ovšem s tou výhradou, že bych nepoužil demagogického slůvka „většina“, a nahradil ho obratem „dost na to, abychom hodně zpozorněli“. Mám na to důkazy, které jsem opakovaně předložil – dokonce při veřejném slyšení v Senátu ČR. Je zajímavé, že každý z těch profesionálů se dušuje „já bych nikdy svému studentovi nepřidal“, ale ve velkých číslech se při maturitním hodnocení na školách ukazují podvody jako hrom, zatímco při externím hodnocení vně škol dochází nanejvýš k neúmyslným chybám – a to je setsakramentský rozdíl!
Co kdybyste si šel KONEČNĚ namísto svých věčných teoretických keců zaučit na nějakou konkrétní střední školu, optimálně tak 12 let (tj. alespoň tři středoškolské cykly)?
A když jsme u té teorie – co kdybyste svou odbornou erudici prokázal KONEČNĚ získáním vědecké hodnosti, namísto svých věčných plků?
A jen tak mimochodem: Ti profesionálové z Oxbridge a Ivy League, kteří požadují externě hodnocené maturity, např. International Baccalaureate (kde se ústní zkouška nahrává na audiomédium), jsou podle Vás neumětelové, že?
PhDr. Jiří Kostečka, PhD.
Konečně víme o co Kostečkovi PhDr.,Phd. a Soukalovi Mgr. jde. O tituly. Když dochází munice, napadne se profesionalita, počet titulů, osoba, kapacita, porozumění, interpretace. Jak ubohé. Učitelé podvádí. Nahrajme je na video. Žáci se klepou strachy. Nahrajme je na video. Je nutno eliminovat lidský faktor. Ale… žák je také člověk. Ano, ale krom žáka, je potřeba lidi nahradit nejlépe stroji. Ze které smrduté Orwellovské dystopie jste pánové aparatčiči vylezli na světlo boží?
Myslím, že se maturita v podání státních orgánů stala jen šaškárnou, která této zkoušce odebrala zcela na důstojnosti.
Maturita nemůže být testováním a srovnáváním nesrovnatelného. Na to mají být využity jiné nástroje. Souhlasím, že kvalita výuky se rodí jinde. A státní maturity jen odhalují duševní bídu státních orgánů. Svoje mláďata (i v 19 jsou to ještě „mláďata) bycho měli chránit a učit. Je to naše pokračování…. Místo toho pokračujeme v projektu státních maturit, kterým si nejspíš i někdo „namastil“ kapsu, aniž by nám docházelo, že se státní maturity dělají jen kvůli tomu, aby se nemusely vracet peníze z projektu EU. Tak místo důstojné levné maturitní zkoušky děláme maturantům každoročně diskuse, jak to má být, kde je či není chyba. A oni jako důstojní lidé nám z toho nějak vypadli. Copak asi tohle všechno dělá s duší maturantů?
V Učitelských novinách, v rubrice Zrcadlo praxe, psal J. Lukáš z Gymnázia Matyáše Lercha (Brno) poučný pohled na povahu důsledky státní maturity z češtiny. Redakce v článku dokonce vypíchla citaci, kterou myslím mnozí ještě nepochopili, ale měli by o ní hodně přemýšlet: „Systém, který nepotrestá viníky, než aby ublížil nevinnému, je v evropské civilizaci považován za hodnotnější než ten, který trestá s viníky i nevinné.“
Ti, kdo chtějí kontrolovat třebas to, zda každý středoškolák pamatuje, kdo byl ten Iškariotský, protože „to přece patří ke kulturnímu dědictví Evropy“ (a Blízkého Východu), ti si dozajista zároveň bedlivě hlídají, aby se nechovali jako nějaké barbarské kmeny, které kvůli své slepé víře v některou ideu nebo kvůli osobnímu prospěchu poškodí vzdělávací cestu i jen jednoho mladého člověka. Ale jestli nechtějí být považováni za necivilizovaný kmen, proč se tedy tak pevně drží té své jediné správné představy o tom, jak má být vzděláván a zkoušen mladý člověk?
Nepatří náhodou k vymoženostem evropské civilizace také právo pochybovat i o tom, co je předkládáno jako pravda? Za pár dní to bude 700 let, od okamžiku, kdy pro jedinou pravdu upálili Jana Husa. O tom, že vědecké je zpochybňovat a vyvracet vědecké pravdy, už dávno učil Evropu Karl Popper. (Nemusíte znát jeho jméno, ale je škoda nevyužívat intelektuálního potenciálu, který např. po Husovi Evropa postupně vystavěla a který je považován za hodnotnější než elitářství nebo kontrolorská pýcha.
To, co je „předkládáno“, nespadlo z nebe, vzniklo na základě odborné diskuse a je odbornou diskusí cizelováno. Domnívá-li se někdo, že ho nynější forma maturitní zkoušky nepřípustně omezuje, měl by zcela konkrétně uvést, v čem, a doložit, zda jeho pojetí dostojí katalogu požadavků. Píšu-li konkrétně, nemyslím ti samozřejmě bezobsažné fráze. Měl by také umět argumentačně podložit názor, proč je dobré nechat maturitní hodnocení na vůli – libovůli – učitele. Na vše zatím marně čekáme.