„A státní maturitou nezjistíme, jak působí na středoškolské učitele s vysokoškolskou kvalifikací to, že jim skupina úředníků a okruh jejich vlastních kolegů bere zodpovědnost a prestiž.“
Nepodceňoval bych státní úředníky, vědí to, ale je jim to šumafuk. Pocit moci a byznys, to je vždy ďábelská kombinace. O vzdělávání jde až na posledním místě. Školám zůstala ze státních maturit jen neuvěřitelná organizační byrokracie.

Ve čtvrťáku už se výuka dávno smrskla na nácviky testů. A někteří studenti na nácvik technik, které jsou v rozporu s morálkou. Ale státu stačí 20 % propadlých a má pocit, že umí rozlišit úspěšné a neúspěšné – podle jakých kritérií?
Podle těch, které rozlišuje pracovní trh? Víme přece od začátku, že ne.
Podle kritérii, jaké mají VŠ? Víme od začátku, že testy z maturit VŠ neberou.
Co to tedy jsou za kritéria a o čem vypovídají?

„Opravdu je to jako v tom selském úsloví: opakovaným vážením prase na váze nepřibude, musíte víc a líp krmit!“

Ano, toto je pravda. Jenže to, co platí u prasete, už neplatí u modelky, natož pak u člověka.

Čili, vědomí, že budu vážen, mě netrápí, pokud jsem prase. Když jsem ale modelka, tak už jen existenc váhy má vliv na to, jak jím. U modelky by to tedy bylo spíše: „Opakovaným vážením modelka na váze neubude, musí držet drastičtější dietu!“

Pane Šnirchu, to je právě ten problém, který nás řadí k Rusku a vzdaluje od západního světa. Dodržování pravidel. Jak víte, že jsou ta kritéria blbá? A není náhodou blbý i trestní zákoník? Kritéria jsou výsledkem nějakého společenského procesu. Jsou v souladu s nějakými základními morálními principy našeho civilizačního okruhu, nebo oválu, nebo krabice, tak co ještě chcete? Psychopatovi zase připadá blbý paragraf o vraždě. Chcete-li, aby byl nucen dodržovat i to, co mu připadá blbé, budete muset asi překousnout, že v této zemi nežijete sám a že o tom, co je ,a co není blbé, rozhodují volení zástupci a jimi delegovaní státní úředníci a nikoliv nějaký Šnirch z Kroměříže, nebo Užgorodu. Již jsem říkal, máte možnost měnit blbá pravidla, ale jen jako volený zástupce společnosti, či jím delegovaný jedinec.

Metoda klasických zaškrtávacích testů není ideální, ale není špatná, pokud je vhodně použita. Může třeba být více odpovědí správných, nebo žádná, může teoreticky obsahovat i volbu postupu (ještě jsem to tedy nikde neviděl-teď mě to napadlo) i několik postupů řešení (třeba deset, z nichž pět postihne nejčastější chyby a zbylých pět dojde vždy ke stejnému výsledku jako jeden z těch předchozích pěti postupů). Než si všechny ty postupy číst, se žákovi vyplatí ten postup si provést sám a pak jej jen porovnat. A zase tam může být více správných řešení, či částečné body za menší chybu v úsudku. Zkrátka, nevidím v tom problém. Je to jen otázka tvorby těch testů. A vám nemusím vysvětlovat, že jakoukoliv informaci lze zakódovat do binárního kódu a tudíž omezit na dostatečný počet zaškrtávacích polí. Je to podle mě jen o invenci a zvládnutí metodologie testování.

Pane Snirchu,

buďte realista; kdyby CERMAT užíval testy, o nichž se zmiňuje pan Doležel, pak by se naplno ukázalo, jak mizerné jsou výsledky našeho středního vzdělávání, jak jsou na středních školách žáci, kteří naprosto nemají o vzdělávání zájem a které nepřesvědčíte, že vzdělání je důležité ať už samo o sobě, nebo jako nástroj k lepšímu materiálnímu zajištění. To si žádný politik nevezme na triko. Král je nahý, ale nesmí se to zveřejnit. Vzpomeňte si, jak centrální hodnocení PP z ČJaL v roce 2012 ukázalo bídu výuky stylistiky, která se na mnoha školách vysloveně odbývala. Řešení – zrušíme toto hodnocení.

No, ten, kdo má trochu ponětí o tom, jak vypadala výuka češtiny na SŠ předtím, než začala „hrozit“ tzv. státní maturita, a jak vypadá dnes, může s klidem konstatovat, že přes všechny problémy stát s novou maturitou nepochybil. Češtinářům to nemusím vysvětlovat, pro nečeštináře snad jen konstatování, že alespoň na části škol se výuka začíná podobat tomu, o čem se diskutovalo po generace; v zásadě jde o malou revoluci.
POTUPNÉ pro češtináře je především to, že se ukázalo, jak mizerná bývá výuka češtiny. A OSTUDNÉ je to, že část češtinářů na to reagovala a reaguje místy až hysterickým odmítáním kontroly své práce.

Pane Snirchu,

o všem se již mnohokrát psalo. V nejhrubší zkratce:
Nechválím pozitiva NM proto, že jsem se některých věcí zúčastnil (a nebylo jich zase tak moc), ale proto, že je skutečně vidím.
Odpor studentů k češtině závisí jednak na nich samých, jednak na práci učitele. NM nikoho netlačí k tomu, aby učil povrchně či nezajímavě; poukazy na ni jsou jen výmluvy. Jak je možné, že někde to funguje, přičemž češtinář je s konceptem NM spokojen?
Před patnácti lety se na SŠ sloh a jazyk takřka nevyučovaly, analýza textu se neprováděla atd.
Někteří češtináři vyjadřovali svůj odpor od začátku, takže nic nového pod sluncem.

Pane Snirchu, je tady jeden nebetyčný rozdíl mezi Vámi a kolegou Soukalem – nejste češtinář. Na rozdíl od Vás on výuce češtiny rozumí, ví co a jak má učit, a proto musí mít nutně větší vhled do dané problematiky.

Tvrdíte: „Stávající výuka ČJ a literatury pod vlivem státních maturit nepřispívá k rozvoji kritického myšlení, analýzy díla a jeho zobrazených (popsaných) hodnot z pozice čtenáře (studenta), k jeho rozvoji komunikačních a argumentačních dovedností.“ Nemáte však pravdu, protože společná část maturitní zkoušky se opírá o Katalog požadavků, jenž byl vytvořen na základě RVP, který o tyto kompetence usiluje. Pokud učitel češtiny v hodinách literatury pracuje s texty, analyzuje je a interpretuje, pokud učí sloh a komunikaci v písemné i ústní podobě a nezanedbává ani výuku jazykovědnou, pak se takřka nemusí maturitní přípravě věnovat, protože maturita ověřuje právě to, co se žáky dělal. Vliv maturity na podobu výuky, jak píše kolega Soukal, není velký a přeceňují jej hlavně ti, kdo myšlenku jednotné MZ odmítají. Budu se asi opakovat, ale díky společné části MZ vznikla také tabulka s kritérii hodnocení slohových prací, což je přelomová událost a nesporné pozitivum, protože do té doby učitelé žádný podobný metodický nástroj neměli. Obdobně pozitivní tendencí je, že se u ústní zkoušky musí pracovat s textem konkrétního díla – nestačí se naučit „telefonní seznamy“ autorů a děl, je třeba i číst, nad čteným přemýlet, analyzovat. I to je důkaz, že NM funguje.

Pane Snirchu, nevím proč záměrně ignorujete rozdíl mezi rozumět češtině a rozumět výuce češtiny – já psal ve vztahu k Vaší osobě o tom druhém. Stran prvního konstatuji, že píšete bez chyb, kultivovaně, takže češtinu ovládáte v míře dnes nadstandardní (nicméně to z Vás bohemistu nedělá).

To, že žáci nečetli nic, naučili se seznam a odmaturovali, není chyba „systému“, ale chyba „lidského faktoru“ – těžko budete vysoké procento automobilových nehod přičítat na vrub vyhlášce – jde o to, jestli ji řidič bude respektovat nebo ne. Protože však k Vámi popsaným lapsům docházelo, proběhla letos revize hodnocení ÚZ, která tento stav napravuje. Ani ona samozřejmě nezabrání podvodům – učitel může třeba žákům poskytnout pracovní listy i s vypracovanými odpověďmi na otázky. To je ovšem zase jen a jen otázka mravní integrity a odpovědnosti vyučujících.

Kritikové současné podoby MZ z řad učitelů usilují (hlavně SUČJL) o vznik zcela nefunkčního hybridu, v němž by se písmená práce hodnotila na školách, bez jakýchkoli centrálních kritérií, stejně tak i ústní zkouška. Co je k tomuto postoji vede, netuším (jsem však přesvědčen, že než tento nesmysl, to raději celou společnou část maturity z češtiny zrušme). Zatím nikdo z nich nepředstavil alternativní návrh např. toho, jak slohy hodnotit – blíže o tom na webu ASČ (http://www.ascestinaru.cz/k-prohlaseni-sucjl-za-otevrenou-maturitu-z-cjl)

Já to nechápu. Zavedením státní maturity stoupla neúspěšnost asi na osminásobek oproti předchozím letům. To je, pane Šnirchu, známka toho, že se více podvádí? Myslím, že vaše interpretace je poněkud svérázná, ale tak tomu není.

Pane Soukale,
určitě, to co popisujte, je pravda. Vždy jsem psal, že to tak, jak píšete, lze dělat. Ale i co já popisuji, je pravda.

Pane Doležele,
když jsou učňáky a nástavby testovány na stejnou maturitu z matiky jako prestižní gymply, ministr tomu říká absolutní pitomost – já potvrzuji. To se ti neúspěšní snadno naplňují.
A opisuje se fest, jinak by těch propadlých nebylo 20 %, ale třeba 30 % – někde se podvádí dokonce za asistence učitelů, ale po ostudách toho už nechali. Studenti metody vymakali. Co je na tom k nepochopení? To se necháte naivně opít množstvím propadlých a jen věříte? To mi k Vám nesedí, ta naivita. Ale neberu Vám ji.

O před tím (co to je – rok 1980, 1990, 2005 ?) jsem nic nepsal. Píšu o tom, že u státní maturity od roku 2011 se podvádí. Že k tomu systém vybízí formou testu (piškvorky). Že je nesmyslný, když je totožný pro elitní gympl i pro učňák – což tvrdí i pan ministr. Že ovlivňuje negativně formu výuky – místo vzdělávání přípravy na testy a i díky testům klesá hodnota vzdělání a nároky na něj (gympláci Vám to poví, když budete chtít).
O náročnosti maturity jsem nepsal více, než že je logicky lehká pro gymply a těžká pro učňáky a nástavby už jen pro někdy až dvojnásobnou hodinovou dotaci. O množství propadlých taky ne, bo to s tím nesouvisí.
Tečka.
Vím, že Vám to je jasný, jen úmyslně mícháte hrušky a jablka.

Pane Švarci, proč tedy ty děti nevychováváte? Někdo vám brání? Já s těmito dětmi nepřijdu do styku a jsem placen za něco jiného, nejsem pedagog. Mohu vychovávat nanejvýše své děti. Nebo čekáte až vyjde vyhláška o tom, kterak správně vychovávati? Nebo neumíte vychovávat za malé peníze a potřebujete více? Já věřím, že výchova bez povinností a vynucování dodržování pravidel nejde. Dokonce jsem hlídal 120 studentů třetích ročníků studia ekonomie na IES FSV UK, při testech z mikroekonomie. Takže vím, že ohlídat se to opravdu dá. Všechny věci dozadu ke stěně, těsně před započetím práce promíchat pozice. I když je jedna varianta, což nepovažuji za nutné, tak to jde ohlídat. Stačí se dívat na pohyby, vzít si pomocníky na hlídání. Problém je podle mě v tom, že leckdy podvádějí i učitelé, protože mají stejnou motivaci. Nechal bych hlídat učiteli z náhodně vybraných škol z okolí. Podle mě to jsou všechno jen technikálie. Argumentace, že řidičák, či zbroják je zbytečný, protože se při něm může podvádět je trapná. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A u pana Šnircha je to jen dobrý klacek na státní maturitu, který se hodí. Zrušme trestní zákoník, protože občas podle něj odsoudí nepravého. Ostatně, pokud má pan Šnirch konkrétní vědomosti a důkazy pro to, že konkrétní žák podváděl, nechápu, proč to už dávno neřeší s orgány k tomu určenými – Cermatem, ČŠI a Policií ČR. V tomto stavu je to zatím jen jeden Šnirch povídal. A jak říkali indiáni – ten má hodně děravá ústa.

Pane Šnirchu u vás už mě ani nepřekvapuje, že vůbec netuším, v čem si mám jako vymýšlet. Netvrdil jsem, že lze zpětně odebrat maturitu, i když se domnívám, že ano, ale za tak těžce prokazatelných okolností, že je to prakticky nemožné. Podvádění při správním řízení řešit lze. A když ne potrestáním dětí, tak potrestáním těch, kteří na ně měli dohlížet. A hlavně, podvádění je třeba řešit hned, když k němu dochází. Zpětně se domáhat toho, že někdo podváděl, je skutečně obtížné. Ale o tom nebyla řeč. Je to o nastavení pravidel, nikoliv o nějakém sofistikovaném trestání ve formě řezání prstů, nebo stínání hlav. Kvalitní maturita z matematiky by navíc měla být taková, aby byl jakýkoliv předem připravený tahák bez problémů akceptovatelný. A jestli si někdo hraje s mobilem, nebo má v uších sluchátka, to snad jste schopen ohlídat i vy, ne?

z web u: Zpráva maturitního komisaře z nejmenované střední školy. „Učitelé se v nepřítomnosti žáků vyjadřují velmi neuctivě až nactiutrhačně na adresu pana ministra a pana ředitele. Jeden učitel se vyjádřil takto: Pan ministr nemá nikoho co zkoušet jelikož při vyměšování sám potřebuje pomoc s posedem správným směrem na toaletní míse. Orientuje se prý pouze v problematice vyvěšování rudých vlajek na nástěnky. Jiný pedagog dodal, že pokud už musí pan ministr a pan ředitel zkoušet, měli by zkusit tete-a-tete zadním vchodem. Nevím sice, co to znamená, ale domnívám se, že to není vůči oběma pánům patřičně uctivé. Byl jsem šokován sarkastickou až ironickou rétorikou, která na škole vůči naším lidem zvoleným chlebodárcům převládá. Jeden ze zadavatelů opakovaně rušil žáky při řešení maturitních úkolů rytmickým a hlasitým uvolňováním větrů v motivu filmu Star Wars, na což žáci reagovali slovy síla je mocná.“

„Méně informovaní jsou ti, co neznají jeho třídu a žáky a jeho praxi.“
Bráno doslova, nikdo by nemohl řídit nic, ledaže by se byl schopen libovolně naklonovat.

„Pokud by však někdo chtěl porovnávat, jak dalece pomáhá kvalitě maturanta měření po ukončení studia, a jak by se kvalitě dalo pomáhat během učení…“ Ale to snad není v rozporu, obojí může probíhat zároveň.

Omlouvám se za výpadky v psaní: „A myslelo se tím vhodných podmínek, a tím slovem vhodných se mínilo a doufalo, že…“;
„a opravdu nemohou být takto řízeny ty prvky systému,…“.

Neměl bych vůbec nic proti tomu, aby obsah výuky, i kontrolu výstupů zajišťovali učitelé. Problém je, že tento přístup již selhal. A selhal ze zcela jasných důvodů. Každý systém, v němž jakýkoliv prvek kontroluje sám sebe, je dlouhodobě nefunkční. Ve společnosti vždy bude množina jedinců, kteří budou jakékoliv jednotné srovnávání odmítat prostě proto, že je pro ně nevýhodné. A celý zbytek společnosti musí tuto snahu rázně odmítat, protože to je cesta k montovnám a podprůměrnosti. Cesta bez překážek, bez nároků, cesta pro všechny a pro nikoho. Bez kontroly, bez ověřování. Tady máte peníze a dělejte si co chcete. Věříme, že to umíte sami nejlépe, protože jste informovaní. Hloupost. To je stejná utopie, jako komunismus. Existují podmínky, za kterých by to fungovalo, ale ty podmínky jsou naprosto nereálné, odporují lidské přirozenosti, lidskému chování a lidským přáním a touhám.