Pročtěte si dobře zadání Z úrovně. Tu psalo nejvíce maturantů.

Vypadá to jako reparát. Vzali květnové zadání a některé křiklavé věci tam pozměnili. Ano, uznávám, že batikovat tričko je vhodnější než smažit palačinky.
Vzpomněl jsem si na tezi paní Valíkové o pokoře k textům – ta pokora by měla být i k předpokládané úrovni myšlení, tj. nebudu k maturitě dávat témata vybraná tak, jako by lidé píšící práci na základní úrovni byli pitomci, kteří se sotva umí podepsat.

ZÚ O:

Batikovat neumím, mohla bych psát jen adrenalinový zážitek. Témata VÚ O slušná, ZÚ O mě vyděsila.

V didaktickém testu VÚ O jsem nenašla Neumanna! Dost pojmů, ale zaskočila mě úloha 40. SOS!

VÝCHOZÍ TEXT K ÚLOZE 40
Ve věku pětatřiceti let, v noci, Dante zabloudí v temném lese. Za úsvitu se pokouší z něho vyjít, zamíří k vrchu ozářenému sluncem, ale tři šelmy (pardál – smyslnost, lev – pýcha a vlčice – lakota) mu brání v cestě.
(D. Alighieri, Peklo)
2 body
40 Které z následujících tvrzení o výchozím textu je správné?

A) Motiv noci v textu symbolizuje věk, ve kterém Dante zemřel.
B) Šelmy alegoricky zastupují lidské vlastnosti, které mohou bránit člověku pravdivě vidět svůj život.
C) Motiv úsvitu je v ukázce použitý jen jako symbol zastupující změny ve způsobu uvažování hlavní postavy.
D) Nelítostné šelmy posměšně a s nadsázkou ukazují Danteho nevhodné charakterové vlastnosti.

To „napsal“ v poslední větě je samozřejmě přebytečné …

Moji studenti zvládli DT VÚ O nejhůře na dvojku a opravné testy nepsali. Po tom blinkání…

Ale zajímá mě správná odpověď. Úloha totiž opět sklouzává k interpretaci- nebo se pletu? Musím vycházet čistě z výchozího textu – ale já jsem poučený čtenář a Danta znám- a tady se mi to mydlí.

Dala bych B (jdu to překontrolovat), D to nebude, šelmy nemluví, A a C mi vrtají v hlavě, protože si v duchu projíždím text.

Ale vyjděme pouze z výchozího textu, snad B.

Jeden slovutný a moudrý profesor literatury, který přednáší na nejmenované fakultě, po pročtení testů VÚ O suše úrohlásil: “ To bych neudělal!“

Ještě jeden zajímavý názor na státní maturity:
http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=756251

K čemu byly dvě úrovně, když do té vyšší se stejně každý student bál jít?
Já už jsem tu někde psala, že kdo chce pokračovat ve studiu na VŠ, měl si dělat automaticky vyšší úroveň- pak se dojde k tomu, že by si nemuseli dělat VŠ přijímačky. Dovede si tady někdo představit, jaká by byla úspěšnost těch maturantů, kdyby to tak opravdu bylo ? Podle mne, by to bylo s porovnáním s letošní PP teprve tóčo.

Ono totiž zkoušet v testech interpretace textů je opravdu na pováženou. Tady nejde o znalosti-lidé znalí jsou naopak v nevýhodě. Ale to je na dlouhé vysvětlování.

Jak napsal kolega Lippmann – co podobnými otázkami chceme zjistit? Já jsem Peklo četla – a pravděpodobně mám větší problém než kolega Milan, protože mě naopadají další otázky mimo výchozí text…
A takto vnímá podobné úkoly většina znalých lidí. V mé třídě s nimi měli problém ti nejsečtělejší.

A co je tedy správně? B? Řešení se mi nerozklikává.

Děkuji, že se diskuse vrací k meritu věci. Teď, než se dozvíme, jak a podle čeho se hodnotitelé a případně návazná a poněkud utajená validační komise rozhodovali o tom, co je a není „splnění“, můžeme zkoumat, jak zadání promlouvají k maturantům a co asi by bylo jejich uspokojivé naplnění.
Z vyšší úrovně písemek ČJL nabízím jako příklad a podnět třebas jedno zadání prostší, a přitom možná taky zapeklité:
Zadání 4
Čechy krásné, Čechy mé, solárními panely pokryté
Zpracování: fejeton

Ten, kdo by v textu vůbec solární panely nepojednal, by asi nesplnil zadání. – Ale jen potud, pokud to „zadání“ znamená „nadpis, název textu“. Bylo to tak úředně předloženo? Jiné úryvky či citáty jsou zase „výchozím textem“. Zde se nic nepraví o tom, jak s tím řádkem v zadání naložit. Možná jde jen o inspiraci k tomu, aby si maturant vybral jako terč třebas jiný hyzdící krajinný prvek, třebas kravíny z doby plechové. A solární panely by pak použil jen jako odrazový můstek k tomu, že ukáže, jak se nevkus, technokratimus snoubí s vidláctvím, i na jiných objektech a jiných problémech v naší krásné vlasti.

Spravedliví hodnotitelé budou nejspíše k té víceznačné platnosti onoho řádku přihlížet, a budou s „pokorou a tolerancí“ hledat, co dobrého v žákovi to zadání vyvolalo, jak poučeně a samostatně maturant na ten podnět zareagoval a jak se v tom projevila jaho vzdělanost v mateřštině, literatuře i obecném rozhledu.

Paní Daňková, bráníte paní Valíkovou, ale ona, podle toho, co se povídá mezi učiteli po jejím vystoupení v televizi (Hydepark), si v podstatě naběhla sama. Ona tam tvrdila, jak intenzívně připravovala své studenty k státní maturitě, že z toho zvraceli (ano i tak může dopadnout vztah učitele k maturitě), zatímco – podle učitelů v mém okolí – měla normálně učit a tím dovést své studenty k maturitě. Jak jsem zjistil, mnozí učitelé prostě normálně učili, žádnou speciální intenzívní péči vůči státní maturitě studentům neposkytovali (prostě jim jen ukázali, jak bude vypadat test, písemka, ústní zkouška, něco málo si zkusili). A jejich studenti také uspěli! Není problém v tom, že to přehnala? V tom případě to nebude až tak dobrá učitelka. Možná dobrá bojovnice proti nové maturitě.

Pane Radku S.,
máte pravdu,způsob, jakým je zadáván sloh u maturity,vůbec dříve nebyl běžný pro středoškolskou praxi.Když jsme se dozvěděli, jak to bude vypadat, snažili jsme se rychle přizpůsobit, abychom nepoškodilli své studenty. Nicméně o systematickém nácviku od prvního ročníku nemohla být řeč. „Černá kniha“ paní Baumgartnerové vyšla velmi pozdě – asi dva měsíce před maturitou…Pokud jsem ji objevila pozdě, prosím, dokažte mi to a omluvím se. …
Také souhlasím s tím, že nelze na tak různá zadání lze uplatnit jednotnou sadu hodnoticích kritérií, která jsou navíc velmi problematická… Mícháme tu hrušky s jablky – umělecký styl s administrativním, odborným a prostě sdělovacím. |Realita je v tomto případě příliš různorodá, než aby se dala vměstanat do jedné škatulky…Lenka Dohnalová

Pro pana Miloše:

Možná jste měl přijít do mé třídy, když jsme projížděli pojmy z literární teorie a ismy. Možná jsem to přehnala – na většině gymnázií šli studenti do VÚ O výběrově, u nás…interní záležitosti školy.
Také jsem analyzovala všechny sady testů a opakuji průměr – zhruba 16 – 18 otázek na poezii (z toho časté interpretace, které se v testech objevit nemají), 13- 15 na pojmy, jejich znalost a aplikaci, velmi malý počet otázek, které se týkají praktického použití jazyka. Moje „přehnanost“ pramenila z oprávněných obav – učím studenty číst a psát, neučím je „analyzovat“ texty a necpu jim do hlavy nadměrné množství pojmů. Taková čeština se mi nelíbila nikdy – ani za Rzounka, ani za CERMATU. Z té blinkám vždycky.

Co se týče ústního, tento model mi nevyhovuje z mnoha důvodů:

1. Karty – nevyberu si z karet CERMATU, jsem zvyklá na své úryvky- tedy mnoho práce navíc, dost hrozné práce. 90 karet mě skutečně vyřídilo.
|2. A to je závažnější – zkouším literaturu podle svého systému, který jde po příbězích, společných tématech a motivech, srovnává, hodnotí, jedno dílo mi u zkoušky nestačí. Nemám ráda povinnou četbu – a tento model k ní vede studenty i učitele.
3. Na našem gymnáziu nová maturita k větší sečtělosti určitě nevede. Znám individuální seznamy četby z maturity staré. Podle těch se mi zkoušelo mnohem lépe. Analýzu jednoho díla se studenti mohou velmi snadno „nadřít“. A když potřetí vytáhnete tu samou knihu, chce se vám odejít…

Pokud bude ústní v kompetenci škol, může si každý učitel zkoušet tak, jak mu to bude vyhovovat. Třeba i podle CERMATU. Ale nejsme stroje, abychom se nechali řídit a aby nám někdo určoval, kolik minut toho, kolik onoho.

Tak, snad jsem odpovědělas na všechny otázky. Pokud ne, ptejte se. Pokud jsou nějací učitelé nespokojeni s mým názorem – je to můj názor a já na něm trvám. A kdykoli si ho radostně obhájím.
Jen nadále nebudu reagovat na anonymy, musím se připravovat.

A konečně – správná odpověď je B?

Tak zkouška ze slohu konečně úspěšně hotová a tím pádem je vše hotové…takže díky Bohu a dej Bůh věčnou sílu,ať hodnotile z Cermatu jsou navždy zapomenuti v těch největších útrobách pekla a jejich bujnou hodnotitelskou představivost a kuráž je jim životem oplacena(ted píši samozřejmě jen o těch opravdu moc zlých co nedělali svou práci aby spravedlivě hodnotili,ale aby nespravedlivě odsoudili) :)..pěkný den a dalším maturantům přeji jen to nejlepší a ať se daří 🙂

Pro paní Valíkovou

Nemohu s Vámi souhlasit, co se týká zadání témat slohů – podle mě šlo o úplně normální témata a ti tři naši“pacholci“, kteří psali opravnou (!) písemku, si nejen nestěžovali, ale uspěli. Pochopitelně bych byl spokojenější, když bych si mohl témata vytvořit sám (jak to bývalo dříve), pochopitelně se mně témata navržená mými kolegy líbila méně. Tak to asi bude i ve Vašem případě. Ale to nemusí hned znamenat, že témata jsou špatná. Já proti nim nic nemám. Navíc témat je daných deset a záleží na každém studentovi, co si vybere. Pokud nemá rád popisy, má na výběr rozhodně dalších několik témat. To by v tom byl čert, aby si nevybral. Tak tomu bylo i dřív, že školní témata byla vnímána různě (proto se – a je to veřejné tajemství – na některých školách „šila“ na míru studentům – prostě se třeba nedala reportáž, protože to učitel nestihl probrat nebo to studentům nešlo). A to měli studenti na výběr pouze ze 4 témat.

K těm kartám od Cermatu. Myslím, že bych na prstech jedné ruky spočítal ty, které jsem přavzal od Cermatu, ale i ty jsem si upravil. Je potřeba přiznat, že nás do toho nikdo netlačil, že od začátku to bylo vyhlášeno tak, že je možné využít „karty“ z Cermatu. Proto bych Cermatu nic nevyčítal. Vím, že někdo využil i polovinu „karet“ z Cermatu. Také těmto učitelům bych nic nevyčítal. A je potřeba přiznat, že to byla docela práce. A to jsme do letoška dělali „karty“ pro základní a vyšší úroveň, pro příští roky to bude jen úroveň jedna, takže kdo z češtinářů to ještě nedělal, bude mít výrazně méně práce. A je potřeba ještě přiznat, že většina češtinářů si stejně už v minulosti nějaké pracovní listy k maturitě vypracovávala. Takže to zas taková novinka nebyla. Já je měl také jinak dělané, ale s novými jsem se sžil. Když už jsem si je udělal, zvykl jsem si, ba dokonce letos jsem si je ještě upravil více k obrazu svému.

Co se týká četby, asi bych nenalhával, že studenti dříve četli více. Naopak. Na naší škole, kde působím, studenti čtou výrazně více – díky nové maturitě. A to byl – myslím – i jeden ze smyslů nové maturity, možná jedna z přidaných hodnot. Zase záleží na učiteli, jak sestaví seznam četby a jak hodně bude prezentovat systém jako „povinnou četbu“. Hodně záleží na motivaci – Cermat neCermat. A také záleží na tom, jak učitel propojí četbu s prací s „kartou“. Vše záleží především na učiteli. Já s tím špatnou zkušenost nemám, hodně jsem to promýšlel. Ono to celé souvisí s přístupem k předmětu a vztahem k tzv. státní maturitě. Myslím, že v této diskusi už někdo připomínal, že jen špatný učitel začal své studenty intenzívně k maturitě připravovat. Student nby podle mne neměl poznat, že ho teď právě připravuji na „novou“ maturitu. Nesnížil jsem se nikdy, natož v souvislosti s novou maturitou k tomu, abych své studenty učil nebo dokonce driloval k maturitě (a už vůbec ne tak, aby jim z toho bylo špatně). V souvislosti s novou maturtou si kromě předloňské generálky zkusili vždy jeden test ZÚ a jeden VÚ, zkusil jsem jim jednou opravit kompozici podle postupů, které jsme získali na školení hodnotitelů a asi dvě až tři hodiny jsme zkoušeli práci s textem podle pracovních listů, které jsem si v té době stáhnul z novamaturita.cz. Pravidelně jsem je informoval o novinkách a a občas vysvětlil, co se po nich bude chtít a na co si mají dát pozor. A odmaturovali zatím vždy všichni (prosím, nekritizujte mě kvůli sebechvále, která opravdu smrdí). Neuvedl jsem to proto, abych se pochlubil tím, jak jsem úžasný učitel, ale jako doklad toho, že nemusím nervovat studenty, aby uspěli.

Nepovažuji se za stroj, který musí někdo řídit a kterému „musí někdo určovat, kolik minut toho, kolik onoho“. Jsem normální češtinář, který má svůj předmět rád a rád učí. A který raději skousne, když po něm chce někdo, aby dělal něco jinak, ale neskousne, když jím někdo manipuluje nebo když vidí snahu o manipulaci (viz manipulativní obraty typu „ani za Rzounka“). Na druhou stranu si nemyslím, že plody Cermatu jsou k nakousnutí, naopak, jsou dost červivé. Asi by bylo potřeba hodně pesticidů – a to se mírním. Ale není to důvod k manipulaci či důvod k tomu, aby mně v hodinách studenti „blinkali“.

A samozřejmě děkuji za popřání 🙂 🙂

Tak Davide, řekli, že výsledky budou po páté a po páte řekli, že se jim něco „někde“ pokazilo a výsledky prý budou během zítřka……co dodat?…

Paní Dohnalová,
myslím, že naprostá většina češtinářů vytvářela okolo 160 „karet“, pokud se mu ve třídě objevil jen jediný student toužící po vyšší úrovni. Pokud do seznamu uvedl více než 40, resp 105 titulů, mohl těch pracovních listů dělat i více. A i takové případy znám. Nebudeme se zde tímto údajem chlubit, souhlasíte? A většina češtinářů neupotřebila texty dodané Cermatem, to samé jsem uvedl ve svém příspěvku. Tak proč to ve své reakci určené mně píšete? Nerozumím.
A ten direktivní způsob v souvislosti s maturitou? Znáte ve školství na zákonné úrovni nějaký jiný způsob – co třeba zavedení RVP do života škol (téměř bez diskuse a jak to dopadlo), katalogy maturitních požadavků (minimální diskuse a …), testování žáků 5. a 9. tříd (téměř bez diskuse a …) atd. atd. O té maturitě se alespoň diskutuje. A možná právě v tom je ten problém – „bude jedna úroveň“ (vzpomeňte na demostrace a tažení na ministerstvo, které vyvolalo změnu), „tak tedy budou dvě úrovně“ (vzpomeňte na demonstrace a tažení na ministerstvo, tentokrát beze změny) a nyní „tak bude jedna úroveň“! A basta. A mohou to být i drobná témata – vzpomeňte na pana Dobeše, který chtěl umožnit školám, kterým to prospěje po dohodě s rodiči zkrátit přestávky. Navrhl to před pár měsíci a během dne návrh pod tlakem stáhl. Všichni věděli, že možnosti využije hrstka škol a to ve prospěch žáků. Pak přijde nový ministr a ten s naprostou lehkostí totéž o prázdninách mpředloží a nikdo nic. Takový je život. Žije nás tu 10 miliónů a co hlava to jiný názor. Většinou převáží názor hlučnějších, názor něco negující, názor opírající se o emoce. Tak tomu bylo vždy. Podívejte se do dějin. A nemuselo to vůbec vést k pokroku. Vůbec neobhajuji tzv. reformu maturity. Prostě to beru tak, jak to je. Jen jednomu se bráním: aby mé chování a mé reakce nepoškodily studenty (rozuměj: abych je svým konáním v souvislosti s maturitou – a nyní i pro paní Valíkovou – pokud možno vůbec nestresoval, maturita sama o sobě je stres). Aby „neblinkali“ (i když mně dobře být nemusí). Jestli si, paní Valíková myslíte, že je normální „trocha stresu“, když Vám zvrací studenti a Vy to ještě prezentujete v televizi a dokládáte tím to, jak jste skvělá učitelka, tak nemám zájem. Chraňme naše děti před takovými pedagogy. Také vytvářím na studenty tlak, maturita sama od sebe vzdy byla stresující, ale aby kvůli tomu studenti zvraceli („blinkali“), to ani omylem.
Paní Dohnalová, je někde napsáno, že musela vyjít ta knížka paní Baumg…? Já ji mám a kdyby vyšla 2 měsíce po maturitě, nevadilo by mně to, považuji to za solidní přidanou hodnotu, kterou zřejmě nebyla autorka povinna vytvořit. Kdybyste se zabývala kvalitou, to by byla jiná věc (asi bych se přidal ke kritikům), ale Vy knížce vyčítáte, že vyšla až 2 měsíce před maturitou. Co Vás vlastně trápí, povězte.

Pánové, na mě, na mě střílejte. Já jsem zvyklá. A užijte si to. Já vaše rozhořčení chápu.

Lenku nechte na pokoji. Argumentuje věcně, nikoho neuráží a je velmi hodná.

Hezký večer.

Pro martinu:Tak to je dobrej bordel na škole něco se poakazilo důvod hodně dobrej :D…tak snad to brzy přijde přeji tedy,ať je dílo úspěšné :))

a pro Pani Valíkovou:Absolutně bych tu neřil trolly,dementy a lidi co mají životem dané prudit,nudit a dlat moc chytré :)).Pro mne jste osobně nejlepší z důvodu toho,že jste se dokázala postavit za početnou skupinu,která byla poškozena a v některých případech až moc a za to já si Vás neskutečně moc vážím!!Neleze to asi dobře vyjádřit takhle po psaní,ale osobně bych vám podal ruku a poděkoval :))).Takže moc si Vážím(e) Vaší bojovnosti a že jste se postavila za studenty :)Velké díky

Paní Valíkové
uvědomujete si, jakou medvědí službu jste vykonala pro naše školy a učitele svým vystoupením v televizi?

Martino,
pokud Vám ve škole nesdělili výsledky testů, je to chyba školy, ne systému (ředitel Vaší školy patrně nedal příkaz ke generování vysvědčení hned po skončení testů a písemek, jinak do tří pracovních dnů jste měli mít ve škole výsledky – mnozí prý na to zapomněli, dodatečně na konci minulého týdne na to prý byli upozorněni Cermatem).

Davide-žáku,
až budete starší a hlavně budete do věcí vidět, pochopíte, jak je lehké se v hodnocení lidí mýlit. Tím, že je někdo bojovný, nemusí se stavět za studenty. Ten motiv bojovnosti může být úplně někde jinde 🙂

Paní Valíková a paní Dohnalová,
netušil jsem, že se znáte, mnohé se vysvětlilo.

Omlouvám se, u nás ve škole vše proběhlo v pořadku, ačkoliv pan ředitel byl jedním z těch, kteří zapomněli dát příkaz ke generování vysvědčení – zadal ho o dva dny později, přesto vše přišlo o den dřív, než mělo. Měli jsme vysvědčení dostat až v úterý a v pondělí okolo 15:00 byly ve škole. Takže problém byl prý na naší straně, přesto systém „vyhodil“ výsledky dřív, než měl.). A vím, že naprosto stejně to bylo i na sousedním učilišti.

Pro pana Harryho:
„Člověk přece nemusí být učitelem češtiny, aby si podle zveřejněných témat na internetu udělal svůj názor na to, zda maturitní zadání bylo těžké, přiměřené či lehké …“
Promiňte, musí. Učitelské obory se studují na vysoké škole pět let. To, že jsme všichni chodili do školy, z nás pedagogické odborníky fakt neudělá. A jestli jo, tak pánbůh s námi a zlý pryč!
Argumentujete výsledky slohovek na odborné škole (a i ty máte ještě zprostředkovány). Prosím, toto není žádný důkaz, pokud sledujete diskuzi, jva případě slohovek se jedná o daleko hlubší, principiální problém.
A k těm internetovým diskuzím – jsou samozřejmě různého typu. U odbormých či polodborných fór se je přiznání identity žádoucí(zkuste nastudivat třeba Wikipedii).
Pro pana Málka:
Smím se zeptat, kolik jste karet tedy vyrobil Vy sám? Asi Vás překvapím, já se faktem „výroby“ 160 pracovních listů nechlubím, já se za to spíše stydím. Dělali jsme zadarmo práci, za kterou dostal zaplaceno někdo jiný. Cermat měl neuvěřitelné množství času a finančního zázemí, aby i toto připravil (fakt, zda jsme chtěli jejich karty využít, je přitom druhořadý). Jak už je však v českém školství zvykem, český učitel vždy poslušně vrchnosti vyhoví 🙂
Pane Málku,
obávám se, že našim studentům vadí úplně jiné okolnosti, než které uvádíte Vy – absence jasných pravidel, neustálé změny vystupů na poslední chvíli, rozdílnost průběhu studia a závěrečné zkoušky. Myslím si, že dnešní svět potřebuje vzdělané lidi schopné týmové spolupráce a tvůrčího myšlení, nikoliv direktivně vedené, poslušné ovce! Howgh:-)

Paní Dohnalová,
nezlobte se, ale na to, aby člověk posoudil náročnost zadání slohové práce, opravdu nemusí 5 let studovat učitelský obor (čímž práci učitele nijak nesnižuji). Když jsem např. maturoval já, bylo zadání určitě těžší než letos a místo 10 témat jsme jich měli na výběr 5.
Že pro Vás není argument výsledek slohových prací na jedné škole – pro mě zase není argument, když napíšete „Přijeďte do mého maturitního ročníku, studenti Vám poví, co si myslí.“ Že si něco myslí Vaši studenti, ještě neznamená, že si to myslí všichni maturanti v ČR.
A k té wikipedii – jestli svým studentům říkáte, aby bezmezně věřili všemu, co je napsané na wikipedii, tak pánbůh s nimi 🙂

Pane Harry,
slohová práce se hodnotí z mnoha jazykových i komunikačních hledisek, mnohá z nich se studenti bohemistiky učí až na VŠ (k tomu přispívá i jednoduchost nových maturit na základní úrovni). Slohovou práci hodnotíme trochu jinak jako domácí úkol, jako pololetní slohovou práci a jako součást velmi důležité zkoušky – maturity. To by skutečně nemohl dělat středoškolák ani absolvent Literární akademie. Ani každý učitel češtiny ne – jsou na to potřeba kurzy, kde se trénují dovednosti, které se nestudují ani na VŠ příslušného oboru.

Pane Harry,

nezlobte se, trošku dezinterpretujete má slova – nikde neříkám, že máte bezmezně věřit Wikipedii, ale spoustu dobrých informací, které si můžete srovnáváním protřídit, tam najdete. A jestli jako já příliš nedůvěřujete té české, zkuste anglickou 🙂
K posouzení náročnosti slohové práce – opravdu se mýlíte, to proto, že nedohlédnete hloubku problému. Vnímáte jen obsah zadání, za ním se však skrývá mnoho profesních úskalí.
Obsah souvětí „Přijeďte do mého maturitního ročníku, studenti Vám poví, co si myslí“ není skutečným argumentem, to máte pravdu…je to však vytržené z kontextu – chtěla jsem tím upozornit na fakt, že spousta pisatelů zde nemá kontakt se skutečnou realitou. A porovnávat Vaši maturitu s pěti tématy s tou dnešní, je, pane Harry, nesmysl. Svět se fatálně rychle mění a s ním i okolnosti našeho poznávání a vzdělávání. Netuším, kdy jste maturoval, ale Je roztomilé, že si myslíte, že to Vaše zadání bylo těžší. Je přirozenou lidskou vlastností zveličovat okolnosti individuálně prožité 🙂
Takže – ještě jednou – jsem vystudovaná pedagožka, mám vysokoškolský diplom, titul a dvacetipětiletou praxi…na své odbornosti trvám…..a neudílím rady žádné jiné profesi, to bych si nedovolila 🙂

Pro všechny:

1. Za našeho mládí se psala práce čtyřhodinová. Nelze srovnávat obtížnost hodinové a čtyřhodinové slohové práce.

2. Co je to obtížnost u slohu? Psát se dá téměř na vše, ale obecně se mezi studenty i učiteli má za to, že volnější útvary jako vypravování, charakteristika a úvaha se píšou lépe – také se mnohem více trénují.
Naopak referáty, veškeré útvary publicistického a administrativního stylu – tedy vše, co je pevněji svázáno formou – dáváme většinou spíše jako práce domácí (s výjimkou fejetonu, ten ovšem vyžaduje špetku talentu). Také kvůli materiálům – těžko napíšete referát, nemáte-li u sebe odborné texty.
Stížnost je útvar problematický, vyžaduje pevnou formou, správné volení slov a neosobní styl. Nedává příliš prostor fantazii a je, dle mého názoru, v takto koncipovaném modelu maturity nevhodný.

Pokud by ovšem časem vznikly nějaké testy s otevřenými úlohami, myslím si, že by tam bylo místo pro krátké útvary administrativního či prakticky odborného stylu.

Napsala jsem, že zadání mi příliš nevyhovovala – pouze jedno vypravování, téma k úvaze velmi těžké na sto minut a negativně orientovaná charakteristika. Pokud si vzpomínám, v našich maturitních písemkách byla vždycky nějaká příjemná úvaha o přátelství nebo budoucnosti.

Tady se dalo uniknout jen k adrenalinovému zážitku.

Nicméně, pětkaři hlásí jedničky a já jsem spokojená.

Tak dodnes nemám vysvědčení, na škole to nikoho nezajímá a na vysoké ho chtějí!
Už fakt nevím co dělat, protože člověk nemá nikde dovolání 🙁
Ale bylo mi ukázáno na PC …… to mi nepomůže.

Cením si toho, že mnozí z diskutujících se podívali na vyvěšená zadání maturitních písemek. K nim je užitečné vést diskuse. Diskuse „jen tak“ asi nemůže v záležitosti maturit přinést nějaké povznesení ani poučení.
I tak je, jak asi vidíme všichni, velmi značné rozpětí v rozdílech názorů na kvalitu zadání, na kvalitu maturit a na kvalitu výkonů žáků. A na jaře to tak bylo i ohledně výkonu hodnotitelů. Zdá se mi, že jen marně upozorňuji na to, že když je ta rozdílnost tak vysoká, když jsou protichůdné názory u mnoha lidí tak navzájem vzdálené, není něco v pořádku: buď s maturitními zadáními a hodnocením, nebo s přípravou studentů během let studia, anebo taky s připraveností publika o maturitě a vzdělávání diskutovat. Pro tento poslední výklad také svědčí to, jak osobně jsou vedeny vstupy do diskuse, často proti osobě druhého a ne k tématu a problému.
Když jsou ty názory, východiska i argumenty tak hluboce odlišné a protichůdné, musíme opravdu vážně uvažovat o tom, jestli tedy smí být pojetí maturity jednotné: taková jednota nutně jednomu táboru ublíží. A v tom potlačeném táboře budou jednak učitelé, kteří daným způsobem vyučují, a ovšem i jejich žáci. Měli bychom si velmi dobře hlídat, jestli dovolíme, aby v demokratické společnosti byl jeden přístup (i více) ke vzdělávání potlačen ve prospěch opačného.
Terčem kritiky současných maturit od Cermatu je právě tahle (asi neuvědomovaná?) tendence k prosazení jediného pojetí a postupu ve vzdělávání. Přitom by bylo klidně možné, aby se vedle sebe vyskytovalo vícero způsobů, jak ověřit a doložit, že žák je vzdělaný. Ostatně už dnes přece existují uznávané verze závěrečných zkoušek (např. Baccalauréat International), a je naivní vnucovat tu nebo onu všem stejně. Samozřejmě že je demokracie a rozmanitost namáhavější stav než totalita. Pro vládu, pro financování i pro učitele. To, co se kvůli lenivosti nebo byrokratičnosti či omezenosti pokazí na vyšších místech, nakonec spadne na ty, co jsou dole.
Nereflektované spory úzce pojatých názorů nejsou v pořádku, snaha o věcnou disciplinovanost v polemice je jedním z projevů vzdělanosti. Prosím diskutéry, aby se zdržovali osobních útoků. Můžeme se upozorňovat na to, že někde v úvaze druhého je mezera, logická chyba, a ovšem také rozpor v tvrzeních, nebo můžeme komentovat východiska druhých – jako že s nimi nesouhlasíme nebo souhlasíme, nebo že máme pochyby, a vždy posílíme své tvrzení, když uvedeme své dobré důvody.
Tomu všemu nás měla a mohla naučit střední i základní škola, ať už jsme psali písemku čtyřhodinovou, nebo jednohodinovou.

Martino, že by přeci jen chyba školy a ne chyba systémová?

Martino, je mně to líto. Škoda, že už konkurzy na školách proběhly. Paní Donalová, co tomu říkáte teď? A tak jste mě peskovala 🙂

Pane Milane,
miluju absurdní drama. Není nic zajímavějšího,než když jedničkáři hlásí pětky, to je přeci vzrůšo, no- bůhví, kdo za to může. No a když pak pětkaři (rozuměj zatracení jedničkáři) hlásí jedničky, je kruh uzavřen :-). neznám dokonalejší systém ….Promiňte, ale nešlo si odpustit krapet literární invence:-)…A za co že jsem Vás, paní Mílo, peskovala?
Ještě P.S. pro Milana – buďte v klidu, Vaši argumentaci chápu 🙂

Prošel jsem si (pravda – v rychlosti) celou tuto diskuzi, ale ať hledám jak hledám, paní učitelko Valíková, „věcné a zasvěcené připomínky“ uvedených dam nenalézám. Jen pořád dokola „nechci, nechci a nechci“. Je mi líto. Ani věcné, natož zasvěcené.

Pane Miloši, vložila jsem do této diskuse tři příspěvky:
1. Poukázala jsem na to, že v 8. úkolu základní úrovně (Kandidát na Ropáka roku 2012) je požadovaný slohový útvar (CHARAKTERISTIKA člověka, který svým jednáním ohrožuje životní prostředí) zvolen zcela chybně. Vysvětlila jsem proč – chtějí-li autoři úloh simulovat „real-life situation“, měli by o tom něco vědět. Zajímá-li Vás, jak skutečně vypadají nominace na Ropáka, mileráda Vám materiály z minulých ročníků poskytnu – vážně to nejsou CHARAKTERISTIKY.
2. Napsala jsem, že paní Míla nemá pravdu, když tvrdí, že systém Cermatu nekolabuje – v pondělí kolem 15:00 vypadl, Cermat sám to přiznal.
3. Myslím, že finanční náročnost projektu státních maturit neodpovídá kvalitě získaných výsledků (validita a reliabilita testů). I na tom Slovensku pořídí státní maturitu dvacetkrát levněji než my!
Málo věcné, málo zasvěcené?

Nesouhlasím s názory p. Daňkové 13.9.2012 v 06:38.
ad 1. Útvar charakteristika ovádají žáci na ZŠ a téma „ropák“ patří k nejoblíbenějším. Netvrďte mi, že charakteristika je nevhodná pro toto téma – naopak. Pro připomenutí:

Charakteristika popisuje duševní vlastnosti nějaké osoby. Užíváme zvláštní hodnotící výrazy, jako přirovnání, rčení, k vystižení příznačných povahových znaků. Může být přímá nebo nepřímá. Nepřímá ch. vyvozuje vlastnosti člověka na základě jeho jednání v určitých situacích, tak, aby si čtenář sám učinil představu o charakterizované osobě. Při psaní charakteristiky se žák učí sledovat a hodnotit lidské chování a jednání, vlastnosti lidí i sebe sama. Atd. —
Právě podle chování, jednání a názorů poznáme charakter lidí. Není třeba popisovat nos, oči a vzhled.

ad 2. Systémy sice kolabují, ale zrovna tak zmeškalo své povinnosti vůči repetentům ve svých školách mnoho ředitelů, kteří se zapomněli o výsledky přihlásit. Proč to také nezmíníte?

ad 3. „finanční náročnost projektu státních maturit neodpovídá kvalitě získaných výsledků“ – to je tedy faux pas, paní Daňková. U nás kolabuje výuka na všech typech a stupních škol (snad na ta Vaše gymnázia se to dosud tak moc nedoneslo!), v mezinárodních srovnáních se propadáme nejrychleji ze všech, ročně ztrácíme miliardy na nevzdělaných generacích mládeže a Vy zde něco o finanční náročnosti? Vůči čemu, prosím? Vždyť se tady maturita připravuje skoro 20 let. Výsledky vzdělanosti jsou katastrofální. Na čem chcete šetřit? Naopak, ta částka je zanedbatelná proti tomu, jaké škody se způsobí, když necháme vše ve starých kolejích. Ono je pohodlné sedět a přežívat hodiny, hlídat děti, které se nechtějí nic učit a na všechny vaše výzvy „uč se pro svoji budoucnost“ vám odpoví – stejně mě na střední vezmou. Dokud nebude naše politická reprezentace mít jasné a přehledné výsledky o té školské bídě černé na bílém, o nic se snažit nebude. Nejhorší ovšem je, jak vidím, když se o nic nesnaží ani mnozí pedagogové, ti na teplých místečkách.

Naprostý souhlas s tím, co zde napsala češtinářka ZŠ. Ještě bych doplnil:
K tomu kolapsu systému – ten zmiňovaný výpadek Cermatu je opravdu prkotinou v porovnání s tím, jak začátkem roku kolaboval např. systém na úřadech práce a jak po 2 měsících stále kolabuje registr vozidel. Přitom oba zodpovědní ministři (Drábek a P. Dobeš) jsou stále na svých místech.
K finanční náročnosti státních maturit – jejich celková cena je stále nižší než např. jedna předražená armádní zakázka …

Paní Daňková, můj příspěvek nebyl myšlen konkrétně na Vás. Ale přijde mi prostě tragikomické, jak se u nás neustále do nekonečna rozebírá, kolik stojí daňového poplatníka státní maturity, kdežto o tom, kde uniká mnohonásobně víc peněz ze státního rozpočtu, se mluví jen okrajově.

O tom, jak autoři maturitních testů chápou výklad uměleckého díla, výmluvně svědčí úloha č. 7 (vyšší úroveň zkoušky). Maturant má po přečtení Karáskovy básně Staré domy najít odpověď na otázku: Ve kterém z následujících veršů vystupuje lyrický subjekt do popředí nejvýrazněji? Může vybírat z těchto možností:
A) Z nichž vane vůně zavlhlá a líná
B) I z plísně, páchnoucí vždy z jejich klína
C) Se na zdech komnat v sešlé věnce spíná
D) V nich hledám stopy dávno mrtvých vnad
Správná odpověď je D).
V čem je problém, a to zcela zásadní? Jednotlivé verše se ocitají v izolaci, lyrický subjekt ztrácí integritu a k závěru, který autor testu požaduje, je tak možno dospět jen podle toho, že poslední verš je v první osobě a jako jediný má charakter úplné výpovědi. V kontextu celé básně by takové řešení bylo přinejmenším sporné. Podobu a funkci lyrického subjektu nelze posuzovat takto zjednodušeně, formálně. Jde o neadekvátní interpretační postup, který může předchozí výuku ovlivnit pouze negativně.

Příklad, který zde citoval pan Lippmann, může (musí) ovlivnit negativně nejen výuku, ale vztah žáků k poezii vůbec. Když se tímto bude zabývat vysokoškolák, který si vybral jako svůj obor teorii literatury a poezie (smysl tohoto výběru ponechám stranou), je to v pořádku. Ale u maturanta, který chce na ČVUT, medicínu apod., mi takto vyhrocená teorie přijde k ničemu. Spíš odradí od četby poezie.

Rád bych ještě zdůraznil, že nejde o úlohu samotnou a že není důležité, ve které úrovni zkoušky se objevila. Je však důkazem toho, jakou představu o vzdělání mají pracovníci CERMATu i ti, kteří je podporují (měli by mj. vysvětlit, jaký smysl taková úloha vůbec má, proč je důležitá). Tato představa, kterou skrze maturitu do značné míry vnucují všem ostatním učitelům, pak prolíná všemi složkami společné části této zkoušky, včetně slohové práce. Tu si mechanicky rozdělili na několik částí, každou z nich hodnotili odděleně a pak to sečetli. Nevzali v potaz, že celek práce je strukturou vzájemně se ovlivňujících dílčích skutečností různého významu, a že proto k němu nelze přistupovat jako k pouhé sumě izolovaných položek.