Učím s radostí? To je oč tu běží.
Učitelé, kteří vyučují rádi a jejichž žáci se rádi učí, by měli o své práci a žácích veřejně psát víc, častěji, a nebojácně. Jinak je na veřejnosti přehluší reptání a žbrblání bezradných a otrávených, kteří touží jen po ZZM (zkvaknutí zkažené mládeže). Je přínosné, když o své výuce ve francouzské škole píše Zuzana Loubet del Bayle v blogu na http://dejepis1zemepis.blogy.rvp.cz/ nebo na http://www.ctenarska-gramotnost.cz/tag/zuzana-loubet-del-bayle. nebo její web Herodotos http://www.herodotos.cz/. Ale to si někdo o té absolventce brněnského gymnázia a francouzského učitelství řekne v sebeobraně „zase sem tahají ty vzory z ciziny“. Vlastně by bylo moc pěkné, kdybychom si sem napsali, kdo víte o jakém inspirativním webu, kde se ukazuje, jak se i v Česku dá vyučovat a učit se se zájmem.
Zatím to však v mediální diskusi vypadá, jako že ve školství je opravdu snad více odpíračů vzdělávání (nejen mezi žáky a rodiči, ale taky mezi učiteli) než učitelů, kteří vzdělávají druhé i sebe rádi. Ale ve skutečnosti je těch vyznavačů vzdělání i u nás spousta, a je taky spousta dětí, které jsou ve výuce rády, zajímají se, spolupracují. Bohužel se s nimi ti učitelé, kteří v sobě živí pocity blízké nešťastným odpíračům vzdělávání, asi nesetkávají – chápu, že po většinu dne a roku jsou ve své zlobivé a znechucené třídě. Znám jich dost, projeví se na setkáních nebo na webech tím, že hořekují nebo nadávají, jedno na co zrovna. Naštěstí znám hodně učitelů, kteří se chovají normálně, s přirozeným optimismem – čerpají ho právě z dětského zájmu o učení, když už z úřadů a systému toho moc radostného načerpat nejde.
Mám pocit, že ti naříkači a spílači se ani nepodívali na dostupná videa z výuky, když už pochopitelně nemůžou během pololetí cestovat po cizích školách. Jestlipak viděli například to, jak vyučují tři učitelky v různých předmětech dovednostem a přístupu pro čtení v 2., 5. a 9. třídě ZŠ, na webu http://cteme.eu/?link=42 (To byl vloni a předloni projekt vedený děkankou PedF UK Radkou Wildovou). Možná se ozve hodně učitelů, kteří řeknou „vždyť já vyučuju zrovna tak!“ – a někteří budou i mít pravdu. Není totiž vždy snadné spatřit ty zásadní rozdíly v tom, jakým stylem učitel na děti mluví, jak klade otázky, kolik jim dává šancí nevědět a zeptat se, atp.
I když o tom většina trollů neví, a ani mnozí zdraví učitelé ne, já mám tu čest potkávat mnoho učitelů, navštěvuji každé pololetí mnoho škol, mnoho tříd a jednám s učiteli docela konkrétně o jejich výuce, a pozorně jim naslouchám, protože mým úkolem je jim pomáhat. Znám hodně dětí a tříd, v posledních letech spíše na prvním stupni, kde učení probíhá s radostí. A i když jsem například pro praxe studentek učitelství měl v konci století k dispozici v Praze, kde pracuji, takových učitelů a škol, jen co by se spočetlo na prstech jedné ruky, nyní je ten počet daleko lepší. A mimo Prahu ještě lepší.
Hodně si taky čítám různé materiály o vzdělávání a školní praxi na webech a chatech z USA. I když tam mají i ve školách mnohem horší problémy s divokostí zanedbané populace, s kriminalitou dětských gangů, s drogami (to všecko si zavinili tamní bílí občané za posledních 200 let, tak jako my jsme si zavinili tu zdejší občanskou starobumbrdlíkovskou ukoptěnost), tak přesto tam v profesi učitelé vedou velmi inteligentní, zvídavou a nápomocnou diskusi. Nikdo tam neprojevuje tak úpornou nechápavost jako ti trollové tady a nepíše jako pan Soukal. Velice by se tím odborně znemožnilo. Ovšemže tam taky mají špatné učitele, a hodně jich je! Ale diskuse se vede o tom, co konkrétně dělat, aby se z bídy vybředlo.
U nás jako by diskutéři ve zdejší bídě viděli co nástroj nápravy jenom další opakování těch postupů, které už prokázaně selhaly. Možná jim křivdím, je možné že se mýlím. A tak si chci přečíst něco od pana Soukala, co prokazuje informované, soudobé pochopení toho, jak se jeho žáci učí a jak on jim pomáhá. Jeho čítanky a metodické příručky, které jsem viděl, bohužel zacházejí s literaturou i žáky podobně, jako s nimi zacházejí autoři příliš mechanicky pojatých češtinářských testů z Cermatu. Chápu, že pan Soukal hájí Cermat – jsou jedné krve, jen u Cermatu je to kvůli přímým chybám příliš vidět. Ale ponechávám si otevřená vrátka: neznám vůbec, jak pan Soukal vyučuje, neviděl jsem jeho hodiny, nenašel jsem nějaké video (například pana Kostečku jsem tak vyučovat viděl, a vidím, že přes jeho velkou erudici má moje nedůvěra své opodstatnění). Pan Soukal říká v rozhovoru na Aktuálně.cz o své septimě a sextě „v obou třídách zkouším hodnotit slohové práce podle maturitního vzoru“. To mě udivuje – a dosud hodnotil slohové práce jak? On teprve od Cermatu pochytil, že se slohy mají hodnotit podle věcně náležitých a předem známých a uznaných kritérií? Pak bych rozuměl tomu, že Cermat uznává. Ale jestli se učitelům mají otevírat oči, pak to podle mě (a tvrdím to nejen já už deset let) nesmí být centrálními testy, nýbrž centrální podporou profesního rozvoje učitelů (jako to dělají v civilizovaných národech).
Ale zas tak moc po jeho hodinách netoužím, protože už léta spolupracuji s učiteli v terénu, kteří se učili používat sad kritérií, kteří při tom přehodnotili své chápání samotného procesu hodnocení i těch kvalit, které v práci žáků hledají, a kteří žákům víc pomáhají, než že by je chtěli změřit.
To je vlastně ten rozdíl! Není ono to tak, že jedna strana v těch sporech kolem vzdělávání považuje vzdělávání za zkažené, děti za zlé, učitele za ukřivděné, a druhá strana že hledí na šance a naděje dětí i učitelů, aby jí neprotekly mezi prsty? To by bylo škoda – být v profesi tak vedví. Je to zase dilema – ale k jedné ze stran se člověk obvykle přiklonit musí, aby vůbec něco udělal. Zdá se mi, že není dobré klonit se k té zlejší možnosti, čili nadávat a nedávat, neboli nesdílet své dobré výkony a zážitky. Rozmnožuje se tím Temná síla 🙂
34 komentářů
Pane Hausenblasi, nevím, proč předstíráte, že jste nepochopil vyjádření „v obou třídách zkouším hodnotit slohové práce podle maturitního vzoru“, když dobře víte, že jsem v maturitních polemikách zdůrazňoval nutnost držet se osvědčených kritérií (Vaší terminologií „náležitých a předem známých a uznaných kritérií“), a to oproti hlasům Vám nakloněných učitelů, kteří za hlavní při opravách považují např. „cit a pokoru“. Nicméně pro jistotu připojuji, že jsem měl na mysli bodovací systém. Koneckonců vyplývalo to z dalšího textu.
Tato drobnost názorně ilustruje, proč Vaše všeobecné výzvy k diskusi nemohu brát vážně. Nevšiml jsem si, že byste se někdy nesnažil pokroutit smysl vyjádření toho, kdo s Vámi nesouhlasí, nebo Vás dokonce kritizuje.
O tom, zda moje čítanky a učebnice jsou či nejsou dostatečně kvalitní, svědčí počet prodaných kusů. Pokud vím, čítanková řada pro druhý stupeň základní školy byla od konce 90. let na daném stupni nejužívanější; snad to platí i dnes (už dlouho jsem se o to nezajímal). Jistě, není to jediné kritérium, ale myslím, že pokud bych produkoval knihy nekvalitní, dávno by po nich pes neštěkl. Jak jsem pochopil, Vy tento typ učebních pomůcek zaměňujete za čistě metodické materiály, takto však koncipovány nikdy nebyly.
Jak píšete, nevíte o mém učení nic. Přesto ho zpochybňujete. Nebudu se tady dopouštět sebechvály, to Vám rád přenechám, jen napíšu, že mne moje práce baví a že zájem o pocity a názory studentů je pro mne samozřejmostí. Pokud byste si se mnou chtěl vyměnit zkušenosti, zkuste nejprve absolvovat alespoň rok na základní škole a rok na škole střední, pokud možno na plný úvazek. Pak myslím bude opravdu o čem diskutovat.
Rád čtu blog paní učitelky Ludmily Kovaříkové Čtení a vše související: http://cteni.blogy.rvp.cz/ 😀
Pane Hausenblasi,
jsem opravdu poctěn, že odborník Vašeho kalibru se snížil natolik, aby letmo uplivl mé jméno. Vskutku jsem se až otřásl posvátnou hrůzou, že jsem vyvolal Vaši nedůvěru… Ovšem zároveň se přímo rozplývám nad tím, že jste mně blahosklonně přiznal „vekou erudici“. Až na to, že právě od Vás na takové ocenění zvysoka kašlu.
Mně totiž úplně stačí výsledky mých studentů u české i mezinárodní maturity, radost z jejich přijetí na nejprestižnější světové univerzity, k němuž skromným dílem přispívám, a taky to, že každý rok prožívám něco, co Vám zůstalo a už navždy zůstane odepřeno: ten nádherný pocit, když vcházím do sexty a už předem se těším na to, jak mně zbourá mou interpretaci Kafkova Ortelu. (Nemluvě o ještě lepším pocitu na konci hodiny, poté, kdy mně ji třída po vášnivé polemice skutečně zbourá.)
Na rozdíl od Vás mám za sebou 30 let přímé vyučovací praxe. Motivaci a aktivizaci žáků se ale věnuji i teoreticky, a to od první chvíle, kdy jsem se postavil s křídou v ruce před třídu. Dávno před tím, než jste se Vy vecpal do médií a pasoval se div ne na guru této problematiky, psal jsem o ní do odborného tisku a posléze jí věnoval i svoji disertační práci. Vy umíte jen kritizovat a ironizovat učitele ze škol a dávat jim knížecí rady v duchu hesla „když sám neumím učit, aspoň poučuji jiné, jak mají učit“. Před několika lety Vám jedna učitelka v diskusi na České škole vmetla do tváře: „Toho bych pustila mezi své šesťáky, ať tam ukáže svoje metodická kouzla!“ Skutečný pedagog by do oné školy okamžitě naklusal a svoje kouzla tam předvedl; nic takového jste neučinil.
Jste neskonale trapný.
Jiří Kostečka
P. S. pro pana Sárköziho: Než spustíte povyk na obranu svého velkého vzoru, račte se znovu přesvědčit o pravdivosti toho, co neustále opakuji: nikdy neútočím na své oponenty ad personam, pokud s tím nezačnou oni sami. Jestliže se ale o mne otřou jako první, nenechám si nic líbit.
Dobrý den,
chtěla bych tentokrát polemizovat s panem Hausenblasem. Učím z učebnic i čítanek pana Soukala, a učím z nich ráda. Dokonce jsem kvůli tomu svedla u nás na škole malou válku, protože nám byly šéfovou komise vnucovány učebnice jiné. Literatury pro 1. a 2. r. gymnázia jsou výborně napsané a preferují světovou literaturu, což se nedá říct o jiných pokusech (přehled literárních učebnic jsem robila pro školu předloni, ráda ho vyhrabu a plácnu na web).
Stručně:
Scientia – poměr české ku světové asi 3:1, fráze a neobrazný jazyk
Didaktis – jako přehled zajímavá, ale pro soustavné učení poněkud roztříštěná
Blažke – výborný jako čítanka a na opakování k maturitě
Prokop – v posledních ročnících, kde se opírám hlavně o četbu, užitečný, protože stručný.
Vlastně kombinuji Soukala, Blažkeho, Prokopa a Čítanky v kostce pro jednotlivé ročníky, kde je přehledně zpracovaná česká poezie.
Co se učebnic psana Kostečky týče, mám k nim výhrady a praktický jazyk raději učím z ČJL v kostce. Občas totiž nechápu, co mi chce svou češtinou sdělit a musím si ji překládat. Ale jsou tam zajímavé a dobře napsané kapitoly ( Publicistický a Esejistický styl) a užitečná cvičení.
Krásný den.
…a chybí mi čárka před …, a musím si ji překládat. Omluva. vv
Vážím si paní Valíkové za to, že dokáže ocenit i toho, kdo opakovaně tepe její názory. Vnáší to do zdejších diskusí jinou kulturu. Pojďme se jí držet.
Milý pane kolego Soukale,
klidně mě tepejte dál. Jsem přesvědčená, že můj „cit“ a pokora“ a vaše „kritéria“ dají ve výsledku obdobnou známku – protože oba ctíme jazyk a poměrně slušně s ním zacházíme.
Pokud ovšem pracují s kritérii CERMATU lidé, kteří pro jazyk cit nemají a kteří necítí ani minimální pokoru, hodnotí-li cizí text, dojde k debaklu – příkladem jsou jarní maturity.
S citem a pokorou ovšem zvládali slušní učitelé ohodnotit slohy i bez centrálních kritérií. Až doposud.
Z toho vyplývá, alespoň pro mě, že se budu držet toho svého a kritéria CERMATU budu nadále brát s rezervou. A je to můj názor – došla jsem k němu možná mnohem dříve, než se pan Hausenblas s hodnocením slohů seznámil.
Ale v jednom máte naprostou pravdu, pane kolego. Nesměšujme maturity a ostatní češtinářskou práci. Vaše učebnice mám ráda, maturity podle CERMATu považuji za úkrok vzad.
A pojďme už dál.
Když jsem začal v roce 1998 učit na víceletém gymnáziu, dostal jsem hned první rok své učitelské praxe maturitní ročník – zřejmě, abych se otrkal ;-), a zároveň začal pátrat po učebnicích, které by mně i mým studentům vyhovovaly. Na jazyk jsem nenašel žádnou, na sloh rovněž ně. Na literaturu mi v té době přišla nejlepší Martinková. Pak jsem se potkal s panem Blažkem a prvním dílem jeho Kouzelného zrcadla literatury. Tato učebnice mě naprosto nadchla! Na dalších dílech a novém vydání prvního jsem se podílel už jako odborný konzultant. Škoda, že mě tam nový nakladatel zapomněl uvést… Nakonec jsem ale hledal jiné cesty, které běžná tištěná učebnice nemůže nabídnout, a tak jsem vytvořil Elektronickou učebnici literatury. Na vyhovující učebnici slohu a jazyka jsem nenarazil dodnes… Za nejhorší učebnici literatury na trhu považuji Prokopa.
Já ne. Prokop je přehledný. Otevřete si Scientii a přečetěte si tam pár slov o prokletých básnících. Nebo si tam najděte obsah Iliady.
Ať si každý učí z toho, co mu vyhovuje.
Ale do ruky žákům bych tedy Prokopa nedával kvůli spoustě věcných chyb a bulvarizaci literatury… Žáci mají spíše číst ukázky děl než převyprávěné obsahy.
Učebnice p. Soukala a Kostečky mají velmi dobrou úroveň. Škoda, že žádnou učebnici nevydal p. Hausenblas, abych měl srovnání. Nemám nic proti jeho osobě a znám některé jeho články z KM, ale mám pocit, že podobnými zjednodušujícími a manipulativními příspěvky, ve kterých uráží dva výše zmíněné pány (plus mnoho dalších učitelů – viz pojmenování typu „ZZM“), v konečném výsledku spíše shazuje sám sebe.
Poslední poznámka: každému učiteli samozřejmě vyhovují jiné materiály, to je v pořádku, ale nechápu, jak může vysokoškolsky (navíc lingvisticky) vzdělaný učitel prohlásit, že si Kostečkovy učebnice musí „překládat“, když jim bez problému rozumí gymnazisté…
Kurzy pana Hausenblase pro učitele jsou každopádně skvělé! A nějakou učebnici také napsal…
Pro pana S.:
Studenti mají číst. Co, to jim předepisovat nehodlám. Věcné chyby v Prokopovi jsou v 19. st., ve 20. st. tolik ne.
A nemyslím si, že by studenti neměli číst i obsahy. Literatura jsou příběhy. Všechny v původní verzi přečíst nemohou. Ale měli by jich znát co nejvíce. Doporučuji knihu P. Bayarda: Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli.
Abychom to zase s tou preferencí čtenářské gramotnosti nepřehnali. Dějiny literatury jsou také literatura. A příběhy jsou to, co zůstává!
Pro učitele ČJ:
Máte zřejmě velmi nadané studenty. Já si některé pasáže z učebnic pana Kostečky musím překláádat a moji studenti také. Je tam mnoho pojmů, některé pasáže jsou složité a nepřehledné, některé jevy těžkopádně vysvětlené. Učebnice pana Soukala mám velmi ráda.
Učebnice chápu jako pomůcky pro studenty. Dobrý učitel podle mě učebnice nepotřebuje… Prokop je na úrovni internetových serverů http://www.referaty.cz – ani bych to učebnicí nenazýval. Podle mě ani neprošel odbornými recenzemi. A těch chyb je tam opravdu hodně! Nemám ho bohužel po ruce, abych citoval. Štítivě jsem ho totiž po prvním přečtení odhodil v koš. 🙂
Nu, tedy se zásadně neshodneme.
Učebnice literatury potřebuji. Mám je ráda. Za komunistů jsem měla hnusné, teď chci, aby studenti o literatuře četli z těch nejlepších. A neomezuji je – ať si vyberou.
Ve 20. století chyby nejsou, alespoň ne výrazné (možná mi něco uniklo).
Proč jste štítivě odhodil v koš? Já si knihy schovávám.
Já příznivcem přeříkávání obsahů děl, která student nečetl, nejsem – je to vlastně lhaní… Když je navíc nečetl ani učitel, je to už absurdní drama. 😉
Lhaní je celá krásná literatura. Říkají někteří. Já tomu nevěřím…
Vy jste všechny příběhy četl v původní podobě? I antické báje, rytířské eposy, kompletně všechny Shakespearovy hry a nádavkem celého Karla Čapka?
Já se skromně přiznám, že některé texty znám z převyprávěných verzí. Sice se stydím, ale čas je nepřítel…
Každý máme svou metodu, své preference. Ponechte mi je.
Ano, vše co mám ve své učebnici jsem pečlivě přečetl – jinak bych nemohl vybrat ukázky… Čapka i Shakespeara jsem samozřejmě přečetl celého! Vždyť jde o nejlepšího českého a světového autora. 🙂
Díky za zastání jinde.
Pošlete mi odkaz na učebnici, ještě jednou. Jdu pracovat. ver
Ale přečetl jsem to jen a pouze kvůli svému chorobnému puntičkářství, a taky že zrovna tyhle dva spisovatele mám obzvláště rád!
Jistě uznáte, že je divné, když učitel mluví o knize, kterou nečetl, pak z toho zkouší žáka, který to taky nečetl, a nakonec mu dá za pět. To je námět pro absurdní drama nebo alespoň pro Lodge… 🙂
Ukázky z mé učebnice najdete zde:
http://www.eucebnice.cz/literatura/baroko.html
http://www.eucebnice.cz/literatura/macha.html
http://www.eucebnice.cz/literatura/kolar.html
http://www.eucebnice.cz/literatura/egypt.html
http://www.eucebnice.cz/literatura/starovek.html
http://www.eucebnice.cz/literatura/prirucka.html
Předpokládám, že tam objevíte spoustu chyb… 😉
Celkem má učebnice přes 100 kapitol a je v ní i S.K. Neumann (a jeho manželka, která o něm napsala výbornou vzpomínkovou knihu!)…
Nerada mluvím o knihách, které jsem nečetla. Také jsem puntičkář. Díky za odkazy. Nicméně Lodgeovo Pokoření je geniální hra…
Přesto budu hájit dobře napsané učebnice literární historie. A mrknu na ty Vaše.
Myslím si, že takto nějak by měli češtináři fungovat. Pohovořit o tom, co je podstatné, co už do SŠ učiva nepatří … a k čemu ta literatura vlastně je. Dost jsme o tom mluvili v Olomouci.
Tak, začíná školní rok, budu muset pracovat. Mám mail. Mějte se.
PS.- Díky, zajímavé, jistě využiju. Pěkný, stručný přehled.
Nicméně- mrkla jsem na baroko, zase se tam objevuje na začátku rekatolizace a zlí jezuité – v tomto jsou Soukal a Prokop opatrnější. Prokop má dobrý rozbor baroka (str 53), Soukal jde ještě více do hloubky (234 – 235). Proto z nich ráda učím. Baroko nám komunisti dost znechutili, po přečtení Kalisty jsem si utvořila vlastzní názor.
Já učím v baroku i Shakespeara. Patří tam – jednou nohou.
Vy učíte, že rekatolizace nebyla? Slovo „zlí“ u jezuitů v mé učebnici nenajdete. Jen, že zde působili… Tak to prostě bylo. Ale chápu, že na biskupském gymnáziu se to musí učit jinak. 😉
Nemusí. Mohu si učit, co chci. Kdybych nemohla, už bych tady neučila.
Kalista:Tvář českého baroka, Durych: Bloudění, Soukal: Literatura pro I. r. g, Blažke: Kouzelné zrcadlo – trochu jiný obraz baroka, než jaký nám vštěpovali za komunismu. Mám ráda mnoho učebnic – studente, vyber si.
Učím, že rekatolizace byla.
Ale také učím, jak ten pozdně renesanční a reformační svět vypadal. Můj druhý obor je historie.
Můj také… Proto se v učebnici vyhýbám interpretacím na tu či onu stranu – předkládám fakta a hlavně autentické texty – názor si musejí udělat žáci…
Cituji z elektronické učebnice: „Některé texty měly v daných civilizacích výlučné postavení, byly totiž považovány za posvátné. Lidé věřili, že jejich autorem je přímo bůh nebo že jsou božského původu. Tyto památky se staly základem významných světových náboženství – buddhismu (Tři koše)…“ A který bůh je autorem těchto textů?
Pane S., ale já mám určitá vysvětlení dobových souvislostí, určitá zobecnění ráda – pokud jsou napsána tak, že s nimi souhlasím. Pouhý přehled faktů mi v učebnici nesedí.
Možná máte před českým barokem ještě baroko obecně. Tam já vždycky radostně hovořím o mystických cestách, které jsou i dnes inspirativní, a znásilňování nevinných panen ve španělském dramatu na straně druhé – a všichni si to užijeme. Baroko přineslo zase řád, sebereflexi i smyslnost – možná to studenti z textů vyčtou, ale někdy jim to nepedagogicky předložím přežvýkané v učebnici.
Dva přístupy – ponechme si každý ten svůj. Mír?
Já vás rozhodně nenutím učit něco nějakým konkrétním způsobem. Učitelé si obvykle k učebnici něco přidávají, kombinují různé zdroje apod. I když ty zdroje by spíš měli kombinovat studenti. Obzvláště na gymnáziu je asi zbytečné studentům jen něco říkat, protože mají navíc…
Prostě jsem jen vysvětlil koncept své učebnice – v centru jsou texty (ukázky), ostatní fakta jsou navíc (po straných), doplňují je odkazy na internetové stránky, kde je toho ještě mnohem víc, dále barevné obrázky (to už v učebnicích nebývá). Můžete ji třeba ukázat studentům, ať ji porovnají s tištěnými učebnicemi a najdou klady a zápory. 🙂
Obecně si ale myslím, že přichází období „soumraku učebnic“ a časem budou žáci používat jen tablety, internet a celé knihy…
Pro pana Sotoláře: Příklady textů jako Tři koše a další ve výčtu se vztahují k první větě – „byly totiž považovány za posvátné“. Ale to určitě víte a hlupáka ze sebe děláte zbytečně…
JOJO – kde je Vaše učebnice k mání?
Ještě jsem u toho baroka zapomněla na V. Černého, jeho interpretace mě nadchnou vždy.
A u učebnic na kolegu Lippmanna – jeho tematická čítanka je velmi užitečná a ráda ji používám. Bohužel vyšla v malém nákladu.
A povím Vám perličku – na našem gymnáziu je prosazovaná učebnice, která s katolickým pohledem na vývoj literatury má společného nejméně. Telefonní seznam, jak Vy říkáte, bez hlubších pohledů na obsahy děl, bez objevných interpretací. Nebudu dělat antireklamu, už jsem všem napsala, že z TÉHLE učebnice učit nebudu. Zatím si mohu koupit jinou.
Vždycky je to o lidech.
Pane Sárközi, nemáte pravdu: co se k čemu vztahuje není poznat. Za větou „Lidé věřili, že jejich autorem je přímo bůh nebo že jsou božského původu“ následuje „tyto památky“ a mezi příklady je právě i Tipitaka, o které si myslím, že nebyla považována za text přímo božského původu, stejně tak jako Mahábhárata. Ale to je vlasně jedno. Vy stejně nejraději odpovídáte tak, abyste rovnou někoho napadl osobně.
Mahábhárata není určitě považována za text posvátný ani božského původu (kromě její části Bhagavadgíty). S Buddhou a texty o něm je to složitější… Např. Buddha se podle nich narodil tak, že vystoupil své matce z boku.
Moje učebnice je k mání přímo na tom webu s ukázkami 🙂
http://www.eucebnice.cz/literatura/index.html