Pane Hausenblasi, nevím, proč předstíráte, že jste nepochopil vyjádření „v obou třídách zkouším hodnotit slohové práce podle maturitního vzoru“, když dobře víte, že jsem v maturitních polemikách zdůrazňoval nutnost držet se osvědčených kritérií (Vaší terminologií „náležitých a předem známých a uznaných kritérií“), a to oproti hlasům Vám nakloněných učitelů, kteří za hlavní při opravách považují např. „cit a pokoru“. Nicméně pro jistotu připojuji, že jsem měl na mysli bodovací systém. Koneckonců vyplývalo to z dalšího textu.
Tato drobnost názorně ilustruje, proč Vaše všeobecné výzvy k diskusi nemohu brát vážně. Nevšiml jsem si, že byste se někdy nesnažil pokroutit smysl vyjádření toho, kdo s Vámi nesouhlasí, nebo Vás dokonce kritizuje.
O tom, zda moje čítanky a učebnice jsou či nejsou dostatečně kvalitní, svědčí počet prodaných kusů. Pokud vím, čítanková řada pro druhý stupeň základní školy byla od konce 90. let na daném stupni nejužívanější; snad to platí i dnes (už dlouho jsem se o to nezajímal). Jistě, není to jediné kritérium, ale myslím, že pokud bych produkoval knihy nekvalitní, dávno by po nich pes neštěkl. Jak jsem pochopil, Vy tento typ učebních pomůcek zaměňujete za čistě metodické materiály, takto však koncipovány nikdy nebyly.
Jak píšete, nevíte o mém učení nic. Přesto ho zpochybňujete. Nebudu se tady dopouštět sebechvály, to Vám rád přenechám, jen napíšu, že mne moje práce baví a že zájem o pocity a názory studentů je pro mne samozřejmostí. Pokud byste si se mnou chtěl vyměnit zkušenosti, zkuste nejprve absolvovat alespoň rok na základní škole a rok na škole střední, pokud možno na plný úvazek. Pak myslím bude opravdu o čem diskutovat.

Pane Hausenblasi,
jsem opravdu poctěn, že odborník Vašeho kalibru se snížil natolik, aby letmo uplivl mé jméno. Vskutku jsem se až otřásl posvátnou hrůzou, že jsem vyvolal Vaši nedůvěru… Ovšem zároveň se přímo rozplývám nad tím, že jste mně blahosklonně přiznal „vekou erudici“. Až na to, že právě od Vás na takové ocenění zvysoka kašlu.
Mně totiž úplně stačí výsledky mých studentů u české i mezinárodní maturity, radost z jejich přijetí na nejprestižnější světové univerzity, k němuž skromným dílem přispívám, a taky to, že každý rok prožívám něco, co Vám zůstalo a už navždy zůstane odepřeno: ten nádherný pocit, když vcházím do sexty a už předem se těším na to, jak mně zbourá mou interpretaci Kafkova Ortelu. (Nemluvě o ještě lepším pocitu na konci hodiny, poté, kdy mně ji třída po vášnivé polemice skutečně zbourá.)
Na rozdíl od Vás mám za sebou 30 let přímé vyučovací praxe. Motivaci a aktivizaci žáků se ale věnuji i teoreticky, a to od první chvíle, kdy jsem se postavil s křídou v ruce před třídu. Dávno před tím, než jste se Vy vecpal do médií a pasoval se div ne na guru této problematiky, psal jsem o ní do odborného tisku a posléze jí věnoval i svoji disertační práci. Vy umíte jen kritizovat a ironizovat učitele ze škol a dávat jim knížecí rady v duchu hesla „když sám neumím učit, aspoň poučuji jiné, jak mají učit“. Před několika lety Vám jedna učitelka v diskusi na České škole vmetla do tváře: „Toho bych pustila mezi své šesťáky, ať tam ukáže svoje metodická kouzla!“ Skutečný pedagog by do oné školy okamžitě naklusal a svoje kouzla tam předvedl; nic takového jste neučinil.
Jste neskonale trapný.

Jiří Kostečka

P. S. pro pana Sárköziho: Než spustíte povyk na obranu svého velkého vzoru, račte se znovu přesvědčit o pravdivosti toho, co neustále opakuji: nikdy neútočím na své oponenty ad personam, pokud s tím nezačnou oni sami. Jestliže se ale o mne otřou jako první, nenechám si nic líbit.

…a chybí mi čárka před …, a musím si ji překládat. Omluva. vv

Milý pane kolego Soukale,

klidně mě tepejte dál. Jsem přesvědčená, že můj „cit“ a pokora“ a vaše „kritéria“ dají ve výsledku obdobnou známku – protože oba ctíme jazyk a poměrně slušně s ním zacházíme.

Pokud ovšem pracují s kritérii CERMATU lidé, kteří pro jazyk cit nemají a kteří necítí ani minimální pokoru, hodnotí-li cizí text, dojde k debaklu – příkladem jsou jarní maturity.
S citem a pokorou ovšem zvládali slušní učitelé ohodnotit slohy i bez centrálních kritérií. Až doposud.

Z toho vyplývá, alespoň pro mě, že se budu držet toho svého a kritéria CERMATU budu nadále brát s rezervou. A je to můj názor – došla jsem k němu možná mnohem dříve, než se pan Hausenblas s hodnocením slohů seznámil.

Ale v jednom máte naprostou pravdu, pane kolego. Nesměšujme maturity a ostatní češtinářskou práci. Vaše učebnice mám ráda, maturity podle CERMATu považuji za úkrok vzad.

A pojďme už dál.

Já ne. Prokop je přehledný. Otevřete si Scientii a přečetěte si tam pár slov o prokletých básnících. Nebo si tam najděte obsah Iliady.

Ať si každý učí z toho, co mu vyhovuje.

Učebnice p. Soukala a Kostečky mají velmi dobrou úroveň. Škoda, že žádnou učebnici nevydal p. Hausenblas, abych měl srovnání. Nemám nic proti jeho osobě a znám některé jeho články z KM, ale mám pocit, že podobnými zjednodušujícími a manipulativními příspěvky, ve kterých uráží dva výše zmíněné pány (plus mnoho dalších učitelů – viz pojmenování typu „ZZM“), v konečném výsledku spíše shazuje sám sebe.
Poslední poznámka: každému učiteli samozřejmě vyhovují jiné materiály, to je v pořádku, ale nechápu, jak může vysokoškolsky (navíc lingvisticky) vzdělaný učitel prohlásit, že si Kostečkovy učebnice musí „překládat“, když jim bez problému rozumí gymnazisté…

Pro pana S.:

Studenti mají číst. Co, to jim předepisovat nehodlám. Věcné chyby v Prokopovi jsou v 19. st., ve 20. st. tolik ne.

A nemyslím si, že by studenti neměli číst i obsahy. Literatura jsou příběhy. Všechny v původní verzi přečíst nemohou. Ale měli by jich znát co nejvíce. Doporučuji knihu P. Bayarda: Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli.

Abychom to zase s tou preferencí čtenářské gramotnosti nepřehnali. Dějiny literatury jsou také literatura. A příběhy jsou to, co zůstává!

Pro učitele ČJ:

Máte zřejmě velmi nadané studenty. Já si některé pasáže z učebnic pana Kostečky musím překláádat a moji studenti také. Je tam mnoho pojmů, některé pasáže jsou složité a nepřehledné, některé jevy těžkopádně vysvětlené. Učebnice pana Soukala mám velmi ráda.

Nu, tedy se zásadně neshodneme.

Učebnice literatury potřebuji. Mám je ráda. Za komunistů jsem měla hnusné, teď chci, aby studenti o literatuře četli z těch nejlepších. A neomezuji je – ať si vyberou.

Ve 20. století chyby nejsou, alespoň ne výrazné (možná mi něco uniklo).

Proč jste štítivě odhodil v koš? Já si knihy schovávám.

Lhaní je celá krásná literatura. Říkají někteří. Já tomu nevěřím…

Vy jste všechny příběhy četl v původní podobě? I antické báje, rytířské eposy, kompletně všechny Shakespearovy hry a nádavkem celého Karla Čapka?

Já se skromně přiznám, že některé texty znám z převyprávěných verzí. Sice se stydím, ale čas je nepřítel…

Každý máme svou metodu, své preference. Ponechte mi je.

Díky za zastání jinde.

Pošlete mi odkaz na učebnici, ještě jednou. Jdu pracovat. ver

Nerada mluvím o knihách, které jsem nečetla. Také jsem puntičkář. Díky za odkazy. Nicméně Lodgeovo Pokoření je geniální hra…

Přesto budu hájit dobře napsané učebnice literární historie. A mrknu na ty Vaše.

Myslím si, že takto nějak by měli češtináři fungovat. Pohovořit o tom, co je podstatné, co už do SŠ učiva nepatří … a k čemu ta literatura vlastně je. Dost jsme o tom mluvili v Olomouci.

Tak, začíná školní rok, budu muset pracovat. Mám mail. Mějte se.

Vy učíte, že rekatolizace nebyla? Slovo „zlí“ u jezuitů v mé učebnici nenajdete. Jen, že zde působili… Tak to prostě bylo. Ale chápu, že na biskupském gymnáziu se to musí učit jinak. 😉

Můj také… Proto se v učebnici vyhýbám interpretacím na tu či onu stranu – předkládám fakta a hlavně autentické texty – názor si musejí udělat žáci…

Pane S., ale já mám určitá vysvětlení dobových souvislostí, určitá zobecnění ráda – pokud jsou napsána tak, že s nimi souhlasím. Pouhý přehled faktů mi v učebnici nesedí.

Možná máte před českým barokem ještě baroko obecně. Tam já vždycky radostně hovořím o mystických cestách, které jsou i dnes inspirativní, a znásilňování nevinných panen ve španělském dramatu na straně druhé – a všichni si to užijeme. Baroko přineslo zase řád, sebereflexi i smyslnost – možná to studenti z textů vyčtou, ale někdy jim to nepedagogicky předložím přežvýkané v učebnici.

Dva přístupy – ponechme si každý ten svůj. Mír?

Pro pana Sotoláře: Příklady textů jako Tři koše a další ve výčtu se vztahují k první větě – „byly totiž považovány za posvátné“. Ale to určitě víte a hlupáka ze sebe děláte zbytečně…

Pane Sárközi, nemáte pravdu: co se k čemu vztahuje není poznat. Za větou „Lidé věřili, že jejich autorem je přímo bůh nebo že jsou božského původu“ následuje „tyto památky“ a mezi příklady je právě i Tipitaka, o které si myslím, že nebyla považována za text přímo božského původu, stejně tak jako Mahábhárata. Ale to je vlasně jedno. Vy stejně nejraději odpovídáte tak, abyste rovnou někoho napadl osobně.

Moje učebnice je k mání přímo na tom webu s ukázkami 🙂

http://www.eucebnice.cz/literatura/index.html